Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2017, č. j. 9 A 1/2016 - 49

(citace)

1) Fikce doručení - podmínky a důkazní břemeno
Podmínky řádného uložení písemnosti upravuje § 23 správního řádu, podle kterého musí doručovatel vyzvat adresáta, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl, a to tak, že mu vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo (písemné) oznámení o neúspěšném doručení písemnosti a současně mu sdělí podmínky, za nichž si lze písemnost vyzvednout; poučí ho i o právních důsledcích v případě nevyzvednutí. Po marném uplynutí desetidenní úložní doby doručovatel vhodí písemnost (je-li to možné a nevyloučí-li to správní orgán) do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. V případě, že jsou všechny výše uvedené podmínky splněny, lze mít písemnost ze zákona za doručenou (tzv. fikce doručení). Splnění podmínek fikce doručení prokazuje správní orgán, který nese i zodpovědnost za jím zvolený způsob doručování. Splnění podmínek přitom prokazuje obvykle tím, že založí do spisu doručenku, na níž jsou vyznačena příslušná data, případně rovněž vrácenou obálku s nevyzvednutou písemností (přiměřeně srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 5 As 26/2009-67).

V nyní posuzovaném případě je přitom bez dalšího zřejmé, že založená doručenka výše uvedené požadavky nesplňuje. Z údajů na doručence vyplývá, že žalovaný dne 4. 12. 2014 vypravil písemnost č. j. 232/2007-160-SPR/11 (zrušující rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 27. 4. 2012) na adresu trvalého pobytu panu V. P. Po poskytovateli poštovních služeb požadoval, aby písemnost nevracel, ale po uplynutí 10 dnů ji vložil do schránky. Doručovatel však nemohl postupovat podle pokynů žalovaného a písemnost i s doručenkou vrátil žalovanému za 4 dny od jejího vypravení (viz razítko podatelny žalovaného ze dne 8. 12. 2014); neboť zjistil, že je adresát na uvedené adrese neznámý, což také vyznačil na doručence písemnosti. Za tohoto stavu nebyly splněny podmínky podle § 23 správního řádu, nenastala ani fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu a písemnost tedy nelze považovat za doručenou. Z obsahu spisového materiálu se přitom nepodává, zda žalovaný zjišťoval pobyt obviněného/adresáta písemnosti v dostupných centrálních evidencích (CEO, CEV apod.) či jinak, a zda na základě provedených zjištěních zvažoval svůj další postup, tedy zda jsou splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka (§ 32 odst. 2 písm. d) správního řádu) či doručování veřejnou vyhláškou (§ 25 správního řádu).



2) O osobu, které se "prokazatelně nedaří doručovat", se nejedná, pokud se jí daří doručovat fikcí
Pro úplnost soud uvádí, že instituty doručování veřejnou vyhláškou nebo ustanovení opatrovníka a doručování jemu jsou koncipovány jako krajní prostředek, k jehož využití lze přistoupit pouze tehdy, není-li možný postup dle § 19 až § 24 správního řádu. Podle § 32 odst. 2 písm. d) „správního řádu správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat".O osobu, které se prokazatelně nedaří doručovat nebo která je neznámého pobytu, se nejedná, pokud se jí daří doručovat, byť fikcí dle § 24 odst. 1 správního řádu. Pouze pokud by se opakovaně nedařilo zanechat v místě trvalého bydliště (a to i na jiném „vhodném místě" ve smyslu § 23 odst. 4 správního řádu, např. na domovní nástěnce) výzvy k vyzvednutí zásilky a správní orgán by vynaložil zvýšené úsilí za účelem zjištění pobytu obviněného, bylo by možné obviněného považovat za osobu neznámého pobytu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 As 130/2012-29).