Nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 1705/15

(sbírka)

K náhradě nákladů řízení v případě tzv. formulářových žalob

Ústavní soud v projednávané věci neztratil ze zřetele zásadu de minimis, podle níž by v jinak bagatelním sporu zasáhnout nemusel. Přistoupil-li přesto k meritornímu posouzení věci, pak podstatnou roli v jeho úvahách sehrála tísnivá sociální situace stěžovatele. Stále však v obecné rovině platí, že plošná ochrana zde dotčeného základního práva na spravedlivý proces, mající hmotněprávní dopady, není dost dobře ze strany Ústavního soudu možná a náleží takřka výlučně soudům obecným. Ústavní soud musí vycházet z premisy, že jím judikovaný právní názor je ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy respektován a že jeho další kasační zásahy v obdobných věcech, vyjma hraničních případů, nejsou nezbytné [viz např. usnesení ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13 in fi ne (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)].