Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 6 As 219/2018 - 23

(citace)

[13] Sporná právní otázka se dotýká také problematiky lhůty k podání nečinnostní žaloby. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí. V jednoroční lhůtě pro podání žaloby je třeba nejen podat nečinnostní žalobu, ale též bezvýsledně vyčerpat prostředky k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Výklad krajského soudu nutí stěžovatele k opakovanému podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti v situaci, kdy první žádostí nebylo požadovaného výsledku (tedy vydání rozhodnutí) dosaženo, přestože nadřízený správní orgán se s argumentací stěžovatele v podstatě ztotožnil. V podobných případech by však mohlo snadno dojít k tomu, že zatímco nadřízený správní orgán bude opakovaně uplatňovat více či méně efektivní opatření proti nečinnosti správního orgánu, jednoroční lhůta pro podání nečinnostní žaloby marně uplyne, aniž by však před jejím uplynutím bylo možné podat žalobu, kterou by soud neodmítl jako nepřípustnou a „předčasnou".

[14] Konečně i odborná literatura dochází k závěru, že k bezvýslednému vyčerpání prostředků ochrany dochází i tehdy, pokud nadřízený správní orgán sice koná ve smyslu § 80 odst. 4 písm. a), c), d) správního řádu, avšak podřízený nečinný správní orgán dál setrvává v nečinnosti a nerespektuje nadřízeným správním orgánem stanovené lhůty. V tomto případě již není nutné se opětovaně obracet na nadřízený správní orgán a lze přímo podat žalobu ke správnímu soudu. (srov. BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, Jan, MOLEK, Pavel, POSPÍŠIL, Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2016.).

[15] Výše uvedené lze shrnout tak, že bezvýsledné vyčerpání prostředků ochrany dle § 79 odst. 1 s. ř. s. představuje i situace, kdy nadřízený správní orgán učinil na žádost žalobce ve lhůtě pro podání žaloby opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, avšak ani toto opatření nevedlo k vydání rozhodnutí či osvědčení. Žalobce není v takovém případě před podáním nečinnostní žaloby povinen opakovaně uplatnit prostředek ochrany proti nečinnosti dle příslušného procesního předpisu.

[16] V posuzovaném případě stěžovatel požádal nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného. Nadřízený správní orgán přikázal žalovanému, aby neprodleně, nejpozději však ve lhůtě 15 dnů, učinil potřebná opatření směřující k pokračování v řízení. Žalovaný však do doby vydání napadeného usnesení nejenže nic neučinil, ale zároveň stěžovateli sdělil, že ani nic činit nehodlá, neboť dle jeho názoru bylo řízení skončeno pravomocným příkazem.

[17] Napadené usnesení je tedy nezákonné, neboť závěr krajského soudu, že stěžovatel nevyčerpal bezvýsledně prostředky ochrany proti nečinnosti v řízení před správním orgánem, je nesprávný.