Nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3183/15

(sbírka)

K výši finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním řízením

Jsou-li zrušena dřívější pravomocná rozhodnutí, jimiž byl stěžovatel odsouzen k vykonání trestu, a trest byl zčásti vykonán, přísluší stěžovateli právo na náhradu nemateriální újmy. Při rozhodování o výši přiznané újmy musí soudy zohlednit všechny zásahy, které stěžovatele poškodily, a důkladně a dostatečně vysvětlit, na základě jakých úvah rozhodly o přiznané náhradě. Nedostatečné vysvětlení totiž působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí a představuje projev libovůle, který zkracuje stěžovatele v právu na nezávislé a nestranné posouzení věci soudem (čl. 36 odst. 1 Listiny).

Při posuzování věci je nezbytné rozhodnutí individualizovat a nehodnotit věc podle předem daných tabulek a algoritmů výpočtu. Je úkolem soudu prověřit všechny okolnosti, které mohou mít na výši náhrady vliv, ať se jedná o ztrátu prestiže, narušení rodinných a sociálních vazeb, zdravotní potíže, omezení pracovních příležitostí, doby trestního řízení i řízení následných.

(výrok)

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 č. j. 30 Cdo 2209/2014-271, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013 č. j. 70 Co 459/2013-259 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2013 č. j. 19 C 304/2011-212 se zrušují, neboť jimi bylo porušeno právo na zachování lidské důstojnosti a na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména zakotvené v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu zakotvené v čl. 36 odst. 3 tohoto ústavního zákona.