Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2610/2015

(citace)

Dovolací soud již v minulosti dovodil, že daňové řízení představuje zvláštní formu řízení správního a že ustanovení § 10 odst. 1 advokátního tarifu se tedy vztahuje nejen na řízení správní, ale též na řízení daňová (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3117/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1160/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 997/2014). Podle ustanovení § 134 odst. 3 d. ř. se daňové řízení skládá podle okolností z dílčích řízení, ve kterých jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí. Dílčím rozhodnutím pro účely daňového řádu se rozumí mj. řízení při placení daní, konkrétně exekuční řízení popř. i řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení při placení daní. Lze tedy přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud pochybil v právním posouzení daňového exekučního řízení ve vztahu k tarifním hodnotám na základě advokátního tarifu. Řízení o řádném opravném prostředku v rámci daňového exekučního řízení tedy spadá pod daňové řízení. Z výše citovaného soudního rozhodnutí dovolacího soudu lze dále dovodit, že daňové řízení představuje zvláštní formu správního řízení.