Nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 3699/14

(sbírka)

Ke stanovení výše nákladů exekuce s přihlédnutím k již zaplacené náhradě nákladů v jiné skončené exekuční věci s týmiž účastníky

I. Z principu proporcionality vyplývá nezbytnost minimalizace legitimního zásahu do základních práv účastníků řízení, jimž nesmí být vedením řízení způsobena větší než nezbytná újma.

Přestože soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby věci, po všech stránkách spolu související, spojil, je takový postup z důvodu hospodárnosti řízení i z důvodu upřednostněné minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví povinného nanejvýše žádoucí; k individuálnímu rozhodování v jednotlivých věcech lze přistoupit tak, aby nebyl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pouze tehdy, je-li takový postup rozumně odůvodnitelný.

Tím není zpochybněno právo na náhradu nákladů exekuce ani na straně soudního exekutora, ani na straně oprávněného, mezi výší vymáhané pohledávky a výší nákladů řízení (exekučních nebo i nákladů nalézacího řízení), které nese povinný, však musí existovat proporcionální vztah. Neopodstatněné navyšování nákladů exekučního řízení za určitých skutkových okolností představuje rovněž zneužití práva, které lze považovat za porušení práva povinného na minimalizaci zásahů vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Povinnost počínat si tak, aby v exekučním řízení nevznikaly zbytečně vynaložené náklady zatěžující povinného, stíhá i oprávněného.

II. Nahodilost v postupu soudního exekutora nebo exekučního soudu nesmí být rozhodující skutečností, od níž se odvíjí výše nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které musí povinný zaplatit.