Nález Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 3859/13

(sbírka)

K oprávnění soudního exekutora požadovat informace od advokáta

Nucená realizace výrazné většiny vykonatelných exekučních titulů je spojena se zásahem do majetkové sféry povinného subjektu. Zjišťování informací o jeho majetku je značně komplikovaným procesem, který však nesmí ohrozit zájem oprávněného na co nejrychlejším uspokojení jeho vykonatelné pohledávky. Proto se exekuční řízení vyznačuje řadou institutů, které mají jak oprávněnému, tak zejména soudnímu exekutorovi pomoci při získávání informací o potenciálních zdrojích zpeněžení či přímého majetkového postižení. I z tohoto důvodu je soudnímu exekutorovi umožněno obracet se na celou řadu třetích osob, které mohou mít o majetku povinného nějaké informace.

Je však důležité uvést, že daná povinnost součinnosti třetích osob může být uložena pouze ve vazbě na konkrétní exekuční řízení, za účelem co nejefektivnějšího vymožení vykonatelné pohledávky. Z toho vyplývá i požadavek na řádnou formulaci výzvy k poskytnutí součinnosti. Žádosti o sdělení jakýchkoliv informací o majetku povinného a jeho správě, které se konkrétní exekuce přímo nedotýkají, je nutno striktně odmítnout.

Ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nelze vykládat v tom směru, že prosté právní zastoupení spočívající např. v hrazení soudních poplatků a činění podání v majetkových sporech představuje správu majetku, resp. po advokátovi nelze požadovat souhrnné informace o veškerých majetkových sporech jeho klienta coby povinného v exekučním řízení. Z toho důvodu není možno stěžovatele sankcionovat za jeho zákonně souladný postup. Pokud soudy či soudní exekutor selžou v respektování tohoto pravidla, lze konstatovat porušení práva na spravedlivý proces