Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.10.2009, čj. 4 Ans 4/2009 - 86

(zveřejněná právní věta)

Pokud povinný subjekt neposkytl požadovanou informaci ani nerozhodl o odmítnutí žádosti podle § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a žalobce podal proti postupu povinného subjektu stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) citovaného zákona, na niž nebylo povinným subjektem, resp. nadřízeným orgánem nijak reagováno, žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis stanoví k jeho ochraně, a žaloba na ochranu proti nečinnosti povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací je přípustná.



Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ans 5/2012 - 29

(citace)

V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu je stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím třeba považovat za prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Platí přitom, že za bezvýsledné vyčerpání tohoto prostředku může být v souladu s judikaturou zdejšího soudu považována již situace, kdy byla stížnost podána, avšak nebyla v zákonné lhůtě vyřízena (nastává tedy nečinnost na straně orgánu příslušného k vyřízení stížnosti). Po žalobci nelze v takovém případě spravedlivě požadovat, aby se prve soudně bránil nečinnostní žalobou proti nečinnosti při vyřizování stížnosti a teprve potom proti nečinnosti při vyřizování samotné žádosti o informaci. Takový požadavek by totiž nemohl vést k reálné, účelné a efektivní ochraně ústavně zaručených práv (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ans 4/2009 - 86, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz).



Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 29/2015

(citace)

Mimo to má žalobce možnost se nečinnostní žalobou domáhat přímo po povinném subjektu (ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy) vyřízení žádosti o poskytnutí informací (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ans 4/2009 – 86, ze dne 22. 4. 2010, č. j. 4 Ans 1/2010 – 102, a již zmíněný rozsudek ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29).