Nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2429/12

(sbírka)

Nejvyšší správní soud omezil svůj přezkum pouze na pojem „stejnokroj“, přestože dosavadní řízení bylo vedeno a založeno na otázce, zda sporné náhrady (příspěvek) nebyly jako příjem ze závislé činnosti a předmět daně z příjmů vyloučeny z důvodu vymezeného v § 6 odst. 7 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších změn, který se zdaleka nevyčerpává samotným tímto pojmem, přičemž nutnost poměřit tyto příjmy prizmatem celého ustanovení přitom sám deklaroval v napadeném rozsudku. Nejvyšší správní soud postupoval zcela překvapivě, nepřípustně zúžil rozsah svého přezkumu, a svoji argumentaci tak založil na ústavně nekonformním základě, čímž porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.