Nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 3489/14

(sbírka)

K povinnosti soudu vyzvat účastníka k opravě a doplnění nesrozumitelného podání ve věci doby, po kterou je požadována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

Náhrada za ztrátu na výdělku v období po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě je z povahy věci vyplácena formou pravidelného měsíčního peněžitého důchodu, a to po celou dobu, kdy ztráta na výdělku poškozené osoby trvá. Jakkoli stěžovatelka výši důchodu nevyčíslila, je zřejmé, i když to později výslovně neuvedla, že s ohledem na její předchozí podání a povahu předmětného nároku požaduje jeho výplatu i do budoucna. Z tohoto pohledu měl soud přistupovat k pozdějším podáním stěžovatelky, a ne formalisticky konstatovat, že požadovala náhradu za ztrátu na výdělku pouze za minulé období. Zhojí-li žalobce na základě výzvy soudu vady žaloby bránící jejímu projednání, platí, že žaloba byla bez vad již od počátku. Pokud však v daném případě soud postupoval opačným způsobem, kdy v neprospěch stěžovatelky dovodil z jejího pozdějšího podání de facto omezení původně uplatněného nároku s účinky promlčení, aniž jí dal tento svůj závěr jakkoli najevo, porušil tím právo stěžovatelky na spravedlivý proces, ústavně zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.