Nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2732/15

(sbírka)

K soudnímu přezkumu správních rozhodnutí ve věci správního deliktu

1. Smysl zásad dispozitivnosti a koncentrace řízení [§ 75 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního] spočívá v racionalizaci a efektivnosti řízení před správním soudem tak, aby nedocházelo k jeho zbytečnému prodlužování, k opakování stejné či podobné argumentace anebo naopak k dodatečnému (a někdy i účelovému) předkládání dalších tvrzení, názorů a důkazů, které mohly být bez větších obtíží účastníky řízení uplatněny již dříve. V podmínkách právního státu je však nepřípustné, aby v důsledku uplatnění těchto zásad docházelo k zásahu do základních práv a svobod účastníků řízení či k podstatnému rozporu s principy spravedlnosti a spravedlivého rozhodování. Tyto zásady jsou totiž pouze prostředkem ke zmíněné racionalizaci, a nikoliv samoúčelným cílem.

2. Pokud je tedy rozhodujícímu soudu známo, že již dříve vyslovil Nejvyšší správní soud v pravomocném rozsudku názor, že určitá reklama není klamavá, a její zadavatel se proto ani nemohl dopustit protiprávního jednání, nelze s poukazem na zásady dispozitivnosti a koncentrace řízení odmítnout jakkoliv zohlednit tento názor správním soudem při rozhodování o deliktní odpovědnosti zpracovatele stejné reklamy. V opačném případě by totiž mohla nastat situace, kdy je postiženo jednání, které není vůbec protiprávní.



Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 234/2018 - 36

(citace)

Prolomení této koncentrační zásady „bude na místě rovněž tehdy, uplatní-li stěžovatel poprvé v kasační stížnosti námitku týkající se interpretace právní otázky, u níž došlo ke zcela zásadnímu nepředvídatelnému judikatornímu obratu. Takovým obratem může být např. vydání nálezu Ústavního soudu ohledně obdobné právní otázky [rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 8 Afs 3/2009]" (Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016).

Jakkoliv se tedy v projednávané věci nejedná o důvod, který by stěžovatelka objektivně nemohla uplatnit již v žalobě (neboť jak bylo pojednáno výše, byla tato skutečnost seznatelná ze správního spisu), přesto Nejvyšší správní soud konstatuje, že tuto kasační námitku nepovažuje za nepřípustnou. Právní názor, o nějž se stěžovatelka v kasační stížnosti opírá, totiž zaujal zdejší soud až v rozsudku ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018 – 36, přičemž jeho odůvodnění bylo zveřejněno dne 13. 6. 2018; žaloba proti napadenému rozhodnutí však byla podána již 17. 3. 2016, krajský soud pak rozhodl dne 26. 6. 2018. Nejvyšší správní soud má za to, že právní názor jím zaujatý v odkazovaném rozsudku je zcela zásadní a vzhledem k tehdejší praxi taktéž přelomový, což shledává jedním z důvodů pro výjimku z koncentrační zásady; pakliže by totiž tento závěr byl znám v době před podáním žaloby proti napadenému rozhodnutí, je velmi pravděpodobné, že by jím stěžovatelka argumentovala.

Nadto Nejvyšší správní soud konstatuje, že nezohlednění odkazovaného rozsudku krajským soudem (jakkoli jeho odůvodnění bylo zveřejněno pouhých 9 dní před vynesením napadeného rozsudku) považuje též za vadu řízení před krajským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], což je důvod, k němuž je povinen přihlížet ex offo [§ 109 odst. 4 s. ř. s.].

V řízení o kasační stížnosti totiž Nejvyšší správní soud musí přihlédnout též „k vadě řízení před krajským soudem spočívající v tom, že krajský soud při posuzování zákonnosti napadeného správního rozhodnutí, jímž byla žalobci uložena sankce za správní delikt, nepřihlédl k hmotněprávní úpravě deliktní odpovědnosti platné a účinné v době rozhodování soudu, která je pro pachatele příznivější [rozsudek NSS ze dne 13. 7. 2008, sp. zn. 2 As 9/2008, č. 1684/2008 Sb. NSS]. (...) Obdobně správní soud při přezkumu rozhodnutí ve věci správního deliktu vždy z úřední povinnosti přihlédne ke skutečnosti, že trestnost jednání, jež bylo postiženo, nebyla dána [rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 As 59/2012]" (Blažek, T., Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P.: Soudní řád správní - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016).