Nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 3819/13

(sbírka)

Z čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod plyne právo každého, tj. i osoby s právnickým vzděláním vykonávající advokátní činnost, na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Prostřednictvím termínu „účelně" vynaložené náklady nelze vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany za účelem pouhého zvýšení nákladů řízení.



Nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1674/14

(sbírka)

I přes jednoduchost a relativní bagatelnost projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že právo na právní pomoc je garantováno všem bez ohledu na stupeň dosaženého vzdělání (čl. 37 odst. 2 Listiny). Pokud obecný soud neúčelnost vynaložených nákladů spočívajících v odměně za právní zastoupení odůvodnil pouze skutečností, že je žalobce sám advokátem s generální právní praxí, a mohl tak žalobu i účast u jednání obsáhnout sám, dopustil se tak výkladu porušujícího právo na spravedlivý proces, jakož i právo na právní pomoc.