Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 28 A 19/2016

(citace)

// Při výměře sankce je nutné řádně zohlednit všechna zákonná kritéria
46. Za důvodnou krajský soud shledal námitku nepřezkoumatelnosti odůvodnění sankce. Žalobci byla v daném případě uložena pokuta ve výši 6.000 Kč (v rámci zákonného rozmezí od 2.500 Kč do 20.000 Kč dle § 125c odst. 4 písm. c/ zákona o silničním provozu) a sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců (v rámci zákonného rozmezí od 6 měsíců do jednoho roku dle ustanovení § 125c odst. 5 téhož zákona). Správní orgán I. stupně ke stanovení výše sankce uvedl pouze to, že zjištěná „hodnota THC byla jen těsně nad limitní hodnotou stanovenou prováděcím předpisem". Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokuta ve výši 6.000 Kč byla stanovena v první čtvrtině stanoveného rozmezí a že „závažným porušením zákona o silničním provozu je zejména to, že odvolatel řídil předmětné vozidlo v takové době, kdy ještě byl pod vlivem jiné návykové látky", proto považoval uložené sankce za odpovídající.

47. Nutno zdůraznit, že řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání (§ 12 odst. 1 zákona o přestupcích) je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Ustanovení § 12 zákona o přestupcích obsahuje výčet hledisek, ke kterým je správní orgán povinen přihlédnout při stanovení druhu a výměry sankce. Správní orgán je pak povinen se při svých úvahách o konkrétní výši ukládané sankce těmito hledisky zabývat a jednoznačně formulovat kroky, které jej ke stanovení konkrétní výše té které sankce vedly tak, aby odůvodnění její výše bylo následně soudem přezkoumatelné. Správní orgán je tak povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které zákon předpokládá, přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a uvést, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši ukládané sankce a že právě uložená výše odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Právě v tomto směru shledal krajský soud odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nedostatečné a nepřezkoumatelné.

// Zákaz dvojího přičítání
48. Zásadní pochybení pak spatřuje krajský soud zejména i v samotné argumentaci žalovaného, který při odůvodnění pokuty stanovené v první čtvrtině stanoveného rozmezí (tedy nad její spodní hranicí) uvedl, že „závažným porušením zákona o silničním provozu je zejména to, že odvolatel řídil předmětné vozidlo v takové době, kdy ještě byl pod vlivem jiné návykové látky". Žalovaný tak považoval za přitěžující okolnost to, že žalobce řídil předmětné vozidlo v takové době, kdy ještě byl pod vlivem jiné návykové látky, což je však součástí zákonné skutkové podstaty předmětného přestupku. Dle ustálené judikatury je však takový postup nepřípustný, neboť zakládá porušení zásady dvojího přičítání. Tato zásada spočívá v tom, že k okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce. Jednu a tutéž skutečnost, která je dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, nelze současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující. Při zvažování výše pokuty lze tedy vycházet z různých kvantitativních a kvalitativních aspektů, následků či závažností, jimiž se deliktní jednání projevovalo, nikoli z protiprávnosti jednání jako takového (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006, čj. 4 As 22/2005-68, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, čj. 29 Ca 211/2006-34, publ. pod č. 1728/2008 Sb. NSS; všechny zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).

49. Rozhodnutí správních orgánů tak nelze ohledně stanovení výše sankce považovat za dostatečně a přesvědčivě odůvodněné. Jak je již uvedeno shora, výše uložené sankce musí být zdůvodněna takovým způsobem, aby její odůvodnění nepřipouštělo rozumné pochybnosti o tom, že odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Tomuto požadavku však rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nedostálo a tato vada nebyla napravena ani v řízení odvolacím.

// Odůvodnění zavinění
50. Důvodnou shledal krajský soud i námitku nepřezkoumatelnosti odůvodnění zavinění. Správní orgány se zabývaly zejména tzv. objektivní stránkou přestupku, tj. prokázáním řízení vozidla žalobcem pod vlivem návykové látky. Z hlediska objektivní stránky přestupku není rozhodující, do jaké míry byl řidič návykovou látkou ovlivněn, ale postačuje, že ovlivněn byl (jak správně uvedl i žalovaný). Není tedy rozhodné v jakém množství a kdy pachatel užil návykovou látku, důležité je zjištění přítomnosti této látky v jeho organismu, neboť řidiči je (mimo jiné) zakázáno řízení vozidla bezprostředně po užití návykové látky nebo v takové době, po kterou je ještě pod jeho vlivem.

51. Pokud jde o subjektivní stránku, podle § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Protože zákon ve vztahu k přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu ve spojení s porušením ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) cit. zákona jinak nestanoví, postačuje k naplnění subjektivní stránky odpovědnosti za tento přestupek zavinění z nedbalosti. Podle § 4 přestupkového zákona je pak přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Z vyjádření žalobce již při samotné silniční kontrole, v průběhu správního řízení a dále pak i v žalobě vyplývá, že se domníval se, že již nebyl ovlivněn návykovou látkou, a to z důvodu, že marihuanu s nízkou koncentrací THC užil naposled 52 hodin před jízdou a že mohl důvodně předpokládat, že již není pod vlivem této návykové látky (což dokládal vědeckou studií). Je tedy nepochybné, že věděl, že svým jednáním (řízením vozidla pod vlivem návykové látky) může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (objekt přestupku, jímž je v konkrétním případě zájem společnosti, aby řidič řídil vozidlo neovlivněn návykovou látkou, která může snížit jeho pozornost a schopnost ovládat vozidlo). Věděl totiž, že v době ne zcela vzdáleně předcházející době, kdy vozidlo řídil, užil návykovou látku. Vzhledem k jeho tvrzením však bylo úkolem správního orgánu postavit na jisto, zda důvody, pro které žalobce tvrdí, že spoléhal na to, že neporuší nebo neohrozí zájem chráněný zákonem, byly či nebyly přiměřené, příp. jeho tvrzení vyloučit. K tomu se nabízel zejména např. výslech znalce, který zpracoval znalecký posudek ve věci, který by buď vyloučil s ohledem na jím učiněná zjištění žalobcem předestřená tvrzení, a pokud nikoliv, bylo by třeba provést další důkazy, z nichž by se dalo usuzovat na přiměřenost či nepřiměřenost žalobcem uváděného úsudku.

// Důkazní povinnost má správní orgán - i ve prospěch obviněného
52. Základním východiskem pro právní závěry o odpovědnosti za přestupek z hlediska subjektivní stránky, zda jde o jednání zaviněné či nezaviněné, o jakou formu zavinění se jedná, je bezpochyby dostatečné objasnění skutkového stavu věci. Povinnost k jeho prokázání nese ve všech směrech správní orgán, bez zřetele na to, zda jde o objasňování skutkových okolností svědčících ve prospěch či neprospěch obviněného (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, čj. 5 As 126/2011-68).

// Odůvodnění zavinění - užití návykové látky v ne zcela vzdálené době
53. Úvaha správních orgánů opřená o skutková zjištění o tom, zda zavinění, tedy subjektivní stránka přestupku, bylo u žalobce dáno, však v rozhodnutí správních orgánů obou stupňů absentuje. Správní orgán I. stupně k zavinění uvedl, že žalobce „ … řídil pod vlivem omamných látek, ač věděl, že nesmí řídit vozidlo na pozemních komunikacích pod vlivem návykových látek, protože je držitelem řidičského oprávnění a musí znát předpisy v provozu na pozemních komunikacích, ale spoléhal na to, že již ovlivněn nebude … chování řidiče je tak hodnoceno jako nedbalostní". Žalovaný pak ve svém rozhodnutí uvedl, že v tomto konkrétním případě se jednalo o nedbalost vědomou, neboť žalobce „věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takový následek nezpůsobí (konkrétně tím, že řídil motorové vozidlo v takové době po užití návykové látky, kdy ještě byl pod jejím vlivem) … předpokládal, že ovlivněn návykovou látkou již nebyl, jelikož se pokládá za rekreačního uživatele konopných drog a užil marihuanu před dvěma dny a v malém množství. Vyšetřením vzorku krve odvolatele ale byla prokázána přítomnost THC v koncentraci 3,00 ng/ml … tím došlo k naplnění formální znaku přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu." Závěr o vědomé nedbalosti se tedy vůbec nezabývá žalobcovým tvrzením, že legitimně předpokládal, že již není pod vlivem této návykové látky, a správní orgány se nezabývaly tím, zda žalobce měl přiměřené důvody se domnívat (jak tvrdil), že v době, kdy řídí vozidlo, již nemohl být pod vlivem návykové látky. Rozhodnutí správních orgánů úvahu o naplnění subjektivní stránky přestupku tedy neobsahuje a omezuje se pouze na závěr, že žalobce řídil vozidlo v takové době po užití návykové látky, po kterou byl ještě pod jejím vlivem.

54. Správní orgány se tak v daném případě a za daných okolností (tj. zejména vzhledem ke konzistentním tvrzením žalobce v tomto směru již během správního řízení) nedostatečně, resp. nepřezkoumatelně, vypořádaly s otázkou naplnění subjektivní stránky u daného přestupku.

// Nepřezkoumatelnost úvah o námitkách proti znaleckému posudku a uchovávání vzorku
55. Stejně tak shledal krajský soud nepřezkoumatelnými některé úvahy žalovaného o námitkách směřujících proti uskladnění zkoumaného vzorku, proti vypracování znaleckého posudku a osobě znalce.

56. Žalovaný označil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie ze dne 25. 10. 2015 za jeden ze stěžejných důkazů v předmětném správním řízení. K žalobcovým námitkám směřujícím proti tomuto zásadnímu důkazu, v nichž vzhledem k jeho tvrzení o užití marihuany s nízkou koncentrací THC naposled 52 hodin před jízdou a že neměl být dle přiložené vědecké studie pod vlivem této návykové látky, vyslovil pochybnosti nad průkazností jemu odebraného krevního vzorku. K jeho námitce, že vzorek nebyl uskladněn ve zdravotnickém středisku, žalovaný pouze uvedl, kde byl odběr proveden, komu byl předán (Policii ČR, KŘPČR LK), že jej policie uchovává do doby, než o jejich vydání požádá správní orgán, přičemž povinností policie je zajistit odpovídající podmínky pro uchování vzorků krve. Jestliže však žalobce poukazoval na nedodržení metodického pokynu č. 9/2012 pro postup při vyšetřování specifikovaných návykových látek v krvi nebo v moči publikovaný ve věstníku MZ, v němž jsou mimo jiné stanoveny základní zásady pro provedení vlastního odběru krve, pro dopravení vzorku do laboratoře nebo uložení za stejných podmínek jako v laboratoři, a tato otázka, kromě stručného konstatování o dobrém stavu vzorku nebyla ve znaleckém posudku nijak blíže rozvedena, není nikterak přezkoumatelným obecné konstatování, že povinností policie je zajistit odpovídající podmínky pro uchování vzorků krve. A to tím spíše, pokud žalobce současně vznesl námitky i proti osobě znalce, který vypracoval předmětný znalecký posudek. Jak dospěl žalovaný ke své úvaze, že znalec nemůže být ve vztahu k žalobci podjatý a že pokud mu žalobce něco dluží, že šlo o částku za znalecký posudek, za který mu však dlužit nemůže, protože náklady za jeho vypracování hradí správní orgán I. stupně jako zadavatel, není z jeho úvah, ani z podkladů založených ve správním spise zřejmé.

57. Lze sice obecně souhlasit se žalovaným, že obvykle shromážděné důkazní prostředky jako byly v tomto případě, jsou v zásadě dostatečné k objasnění skutkového stavu věci v tom směru, kdo byl řidičem předmětného motorového vozidla v daném čase a místě byl (tj. žalobce), že byl policií kontrolován a následně vyzván k provedení orientačního vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření a že se jim podrobil. Tyto skutečnosti ale žalobce nesporoval. Shora uvedenými námitkami mířil jinam - rozporoval samotný znalecký posudek ze dne 25. 10. 2015, resp. jeho zpracování včetně okolností uchování zkoumaného vzorku. S těmito námitkami se však žalovaný přezkoumatelným způsobem nevypořádal.

// Nedostatečné vypořádání námitek proti chování policistů
58. Rovněž nepřezkoumatelným, resp. nedostatečným, je odůvodnění žalovaného ve vztahu k námitce žalobce uvedené ve vyjádření ze dne 23. 2. 2016 ohledně „nepřátelského" chování policistů vůči němu při kontrole. K tomu žalovaný uvedl pouze to, že k vystupování policistů v průběhu silniční kontroly měl žalobce možnost obrátit se v tomto směru na jejich nadřízeného. Otázkou nestrannosti policistů, příp. pravdivostí (věrohodností) takového tvrzení, se však při vznesené námitce musí správní orgán alespoň v základních rysech zabývat, aby nebylo pochyb o tom, že policisté neměli na věci jakýkoliv zájem a že není pochyb o jejich nezaujatosti.

59. Jak vyplývá ze shora uvedeného, ve věci bude nutno zásadně doplnit dokazování v naznačeném směru. Zda bude nutné provést i některé další důkazy, které žalobce ve správním řízení navrhl a žalovaný je neprovedl, vyplyne až následně na základě učiněných zjištění.
comments powered by Disqus
Judikátor

Judikatura na dosah ruky