Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 2983/17

kauza Straka v. Znojmo (obchvat silnice I/38)

(citace)

// Schvalování/pořizování územně plánovací dokumentace je výkon samostatné/přenesené působnosti
15. Ústavní soud předesílá, že schvalování územně plánovací dokumentace patří do samostatné působnosti obcí. Obec rozhoduje o pořízení, zadání a vydání územního plánu obce a regulačního plánu, které se vyhlašují formou opatření obecné povahy. Oba plány jsou součástí územně plánovací dokumentace a pořizuje je obec s rozšířenou působností v přenesené působnosti, jejich schvalování je však samostatnou působností každé obce. Územní plán je "společenskou dohodou" o využití území lidmi, kteří v něm žijí. Stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury (§ 43 odst. 1 věta první stavebního zákona). Rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy [nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1669/11 (N 76/69 SbNU 291), část VI.].

16. Zároveň ve svém nálezu ze dne 19. 11. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 1/96 (N 120/6 SbNU 369; 294/1996 Sb.) Ústavní soud vyslovil, že místní samosprávu považuje za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Místní samospráva je výrazem práva a schopnosti místních orgánů v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit podstatnou část věcí veřejných.

// Obec má ústavní právo na samosprávu
17. Z těchto důvodů je třeba zohlednit nejen ústavně zaručená základní práva stěžovatele, nýbrž též ústavně zaručené právo města Znojmo na samosprávu. V již citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11 dospěl Ústavní soud k závěru, že při rozhodování o zásahu do samosprávy musí soud náležitě zvážit význam základního práva územního samosprávného celku na samosprávu na jedné straně a význam důvodů svědčících pro takový zásah na straně druhé; zásah musí být přiměřený závažnosti takových důvodů. Ústavní soud neshledal v nyní posuzovaném případě existenci takových závažných důvodů, které by odůvodňovaly vyhovění ústavní stížnosti, jež by ve svém důsledku znamenalo zrušení části územního plánu města Znojma.

// Územní plán nepředstavuje přímý zásah do práva vlastnit majetek
26. Nadto je třeba poukázat, že samo přijetí územního plánu nepředstavuje přímý zásah do stěžovatelova práva vlastnit majetek. Územní plán je sice závazným podkladem pro navazující rozhodování jako například přijímání regulačního plánu či územní řízení (§ 43 odst. 5 stavebního zákona), zároveň ovšem platí, že územní plán nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 stavebního zákona). Z uvedeného je zřejmé, že pro realizaci záměrů obsažených v územním plánu je třeba ještě provést přinejmenším územní řízení a v řadě případů též získat stavební povolení. Samotným přijetím územního plánu tak nedošlo k reálnému či trvajícímu zásahu do vlastnického práva stěžovatele, přičemž pouhá pravděpodobnost (nikoli bezprostřednost) porušení základního práva v budoucnu není důvodem k zásahu Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti. Ústavní soud respektuje princip subsidiarity a vstupuje do ochrany základních práv nikoli v případě jejich potenciálního ohrožení, ale až v případě reálného zásahu do příslušného práva [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 272/15 či ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 2776/16, bod 13].

// Osoba omezená ve výkonu vlastnického práva přijetím územního plánu může požadovat náhradu - ne každé omezení vlastnického práva však zakládá právo na náhradu
27. Tvrdí-li stěžovatel, že již samotné přijetí územního plánu jej omezuje ve výkonu vlastnického práva tím, že nemůže na svých pozemcích realizovat určité aktivity, má Ústavní soud za to, že adekvátním řešením takové kolize mezi stěžovatelovým právem vlastnit majetek a veřejným zájmem na přijetí územního plánu, potažmo na realizaci rychlostní komunikace, není zrušení části územního plánu, nýbrž případné poskytnutí náhrady. V tomto směru Ústavní soud upozorňuje, že ve své judikatuře připustil, že mohou nastat situace, kdy sice dochází k omezení vlastnického práva, avšak není nezbytné za toto omezení vlastníkovi poskytovat náhradu. "Vyvlastněním či omezením vlastnického práva je třeba rozumět pouze takové omezení, které vylučuje realizaci vlastnického práva buď zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek." [nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 34/03 (N 226/43 SbNU 541; 49/2007 Sb.), bod 76]. Podobný závěr vyplývá i z rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2010 ve věci Brosset-Triboulet a další proti Francii, stížnost č. 34078/02, § 94. Posouzením konkrétní situace stěžovatele se však budou zabývat k tomu příslušné orgány, bude-li stěžovatel o poskytnutí náhrady usilovat. Jejich rozhodnutí Ústavní soud nyní nemůže předjímat.

// Práva na příznivé životní prostředí se lze domáhat pouze v mezích prováděcích zákonů, jejich výklad však musí být ústavně konformní
39. Ústavní soud připomíná, že právo na zdravé životní prostředí dle čl. 35 Listiny náleží mezi základní práva vypočtená v čl. 41 Listiny, jichž se lze domáhat pouze v mezích zákonů přijatých k jejich provedení. Zároveň je však třeba trvat na tom, aby zákon, který fakticky vymezuje konkrétní obsah ústavně zaručeného práva, byl vůči jednotlivcům uplatňován ústavně konformním způsobem [nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 823/11 (N 44/64 SbNU 521), bod 27]. Citovaný nález se týká jiného z práv vypočtených v čl. 41 odst. 1 Listiny (práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 Listiny), jeho závěry je však třeba vztahovat na všechna práva dle čl. 41 odst. 1 Listiny.