1) Nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3214/13

(sbírka)

Ačkoli pro ústavněprávní přezkum nákladů řízení deklaruje Ústavní soud zvláštní zdrženlivost v případných zásazích, dává současně najevo, že rozhodnutí obecných soudů, jež trpí vadami kvalifikovanými, mají přesto potenciál zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a konečně i do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.

Takovou kvalifikovanou vadou je mimo jiné to, že odůvodnění nákladového výroku vůbec absentuje anebo je výrazem nedostatečného seznámení se s obsahem spisu, jestliže soud pomine v advokátním zastoupení učiněné podání účastníka a náhradu nákladů řízení mu nepřizná na základě zjevně nesprávného úsudku, že mu takové náklady nevznikly.



2) Nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2039/14

(sbírka)

Spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Výjimkou je případ, kdy soud při rozhodování o nákladech řízení nerespektuje kogentní znění právní normy (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu), a to i např. v důsledku prostého „přehlédnutí".