Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1553/11
(sbírka)
Nelze hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces, jestliže usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo nadřízeným orgánem zrušeno z důvodu, že tento shledá potřebným nejprve jeho formulace zpřesnit či ověřit v něm uvedená tvrzení dalším šetřením, avšak které lze jinak hodnotit jako skutečný projev vůle demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky na potrestání konkrétními okolnostmi vymezeného trestného činu, způsobuje přerušení běhu promlčecí doby
(...)
Ústavní soud úvodem připomíná, že v rámci posuzování trestnosti činu je nezbytné zjišťovat, zda nedošlo k jejímu zániku, a to mimo jiné právě z důvodu promlčení činu. Při promlčení trestního stíhání zaniká odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotněprávní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence, tak i z hlediska prevence individuální. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které vyplývají z těžkostí spojených s prováděním trestního řízení, zejména pak při dokazování (Zezulová, J., Vondružka, F. K otázce zákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, k jeho vlivu na promlčení trestního stíhání. Státní zastupitelství, 2009, č. 12). Vůli postihnout čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, a tedy nenechat odpovědnost pachatele za něj zaniknout, projevuje příslušný orgán (mimo jiné) právě ve svém rozhodnutí o zahájení trestního stíhání podle ustanovení § 160 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
(...)
Ústavní soud připomíná, že dle předcházející judikatury obecných soudů účinky spočívající v přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) trestního zákona má i takové sdělení obvinění (resp. usnesení o zahájení trestního stíhání) učiněné ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu, které bylo zatíženo určitými vadami, pro něž bylo později nahrazeno novým sdělením obvinění pro týž skutek (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1469/2008). Obdobný postoj zastává i uznávaný komentář (viz Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, str. 395–396) a další literatura (např. již citovaná Zezulová, J., Vondružka, F. K otázce zákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, k jeho vlivu na promlčení trestního stíhání. Státní zastupitelství, 2009, č. 12). Ústavní soud je přesvědčen, že k odlišnému závěru nelze dospět ani v případě nyní posuzovaném.
(...)
V některých případech by usnesení o zahájení trestního stíhání vskutku nemohly být přičteny účinky spočívající v přerušení promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) trestního zákona, a to pokud by vykazovalo znaky libovůle. Na libovůli by bylo možno usuzovat zejména tehdy, pokud jeho odůvodnění bylo natolik nedostatečné, že by z něj nebylo ani v elementární míře zřejmé, za jaké jednání má být obviněná osoba trestně stíhána, či by mělo pouze formální charakter, kdy by se vzhledem k absenci dalších úkonů v trestním řízení jevilo být vydáno právě jen za účelem přerušení promlčecí doby bez skutečné ambice trestní stíhání proti stíhanému aktivně vést. Shodně by bylo samozřejmě nutno hodnotit i případ usnesení o zahájení trestního stíhání, které by mělo dokonce charakter nicotného právního úkonu. O případ takovéto libovůle se v projednávané věci však bezpochyby nejedná.
(...)
Závěrem Ústavní soud na okraj poznamenává, že z § 160 trestního řádu na jedné straně plyne, že trestní stíhání lze zahájit až tehdy, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, na straně druhé však, pokud již tato situace nastane, má tak být učiněno neprodleně. Nelze tak považovat za správný postup orgánů činných v trestním řízení, se kterým se Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti občas setkává, že ačkoliv jsou podmínky pro zahájení trestního stíhání zjevně naplněny, orgány činné v trestním řízení toto zahájení co nejvíce odkládají a činí ve věci všemožné jiné úkony až do doby, kdy již žádných úkonů, které by bez zahájení trestního stíhání mohly být učiněny, ani není, a orgánům činným v trestním řízení tedy takřka nic jiného než trestní stíhání zahájit nezbývá.