Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3863/13

(sbírka)

K zadostiučinění a k náhradě nemajetkové újmy způsobené průtahy v občanském soudním řízení

Ústavní soud respektuje, že platná právní úprava připouští, že přiměřené zadostiučinění podle § 31a odst. 2 věty první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nemusí být vždy přiznáno v penězích, a rozhodnutí soudů, jimiž bylo „jen" konstatováno porušení práva, akceptuje a považuje je za souladná se zárukami plynoucími z čl. 36 Listiny základních práv a svobod [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2528/08 ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 3146/09 ze dne 24. 6. 2010 (v SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Citovaná zákonná úprava tedy ponechává na soudech, aby v každém jednotlivém případě a s přihlédnutím k jeho okolnostem buď toliko konstatovaly porušení práva, či nadto přiznaly náhradu nemajetkové újmy v penězích (ve výši přiměřené danému případu). Toto posouzení zásadně spadá do pravomoci obecných soudů a Ústavnímu soudu ho nepřísluší přehodnocovat a nahrazovat jej posouzením vlastním. Tím by totiž Ústavní soud atrahoval na sebe roli obecného soudu (jako třetí instance) a zasahoval by do nezávislosti soudů; to mu však nepřísluší, neboť ex constitutione není další instancí obecného soudnictví, nýbrž je výlučně soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud je pouze oprávněn ověřit, zda toto posouzení obecných soudů není výrazem libovůle či svévole a zda v něm nelze shledat prvek zjevného excesu (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 901/12 ze dne 17. 5. 2012).

Podstatným hlediskem při posuzování žádostí o zadostiučinění v souvislosti s délkou řízení je zhodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010). Typicky jde o řízení, jehož předmět má pro poškozeného značný význam, jako je trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu. V případě, kdy doba řízení před nalézacím soudem (v délce pěti let a jedenácti měsíců) ve vztahu k významu jeho předmětu pro poškozeného (spor o náhradu nákladů na pořízení kopií listin ze sbírky listin ve výši bagatelní částky v době pravomocného skončení věci) nemohla nikterak negativně zasáhnout jeho psychickou sféru, se přiměřeným může jevit zadostiučinění toliko ve formě konstatace porušení práva (viz též usnesení sp. zn. II. ÚS 4726/12 ze dne 28. 3. 2013).