Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2009, č. j. 5 As 68/2008 - 60

(zveřejněná právní věta)

Koncept protokolu nebo jiného správního rozhodnutí je vždy jen pracovní verzí, přípravným nezávazným nástinem, který se ve výsledku může od verze konečného správního aktu (listiny) i značně lišit.

(citace)

Stěžovatel ve své kasační stížnosti zejména napadá právní názor žalovaného i městského soudu o tom, že koncept protokolu o kontrole nelze považovat za informaci, kterou je možno povinným subjektem poskytnout. Tento závěr je opírán o fakt, že se nejedná o konečný autoritativní výstup činnosti státního orgánu, a protože není v konečné podobě, nelze jej ani poskytnout.

S tímto uvedeným právním názorem městského soudu Nejvyšší správní soud souhlasí. Koncept jakéhokoli správního aktu, ať již protokolu nebo rozhodnutí, je vždy jen pracovní verzí, přípravným nezávazným nástinem, který se ve výsledku může od verze konečného správního aktu (listiny) i značně lišit. Měl-li by povinný subjekt poskytovat veřejnosti informace zcela nezávazné, které mohou být poté vyhodnoceny odlišně, zcela jistě by nenaplňoval smysl a účel zákona o poskytování informací. Nic na tom nemění ani to, že i tyto „informace" (zde koncept listiny) vznikají v rámci činnosti povinného orgánu.

(...)

V důvodové zprávě k zákonu č. 61/2006 Sb. (sněmovní tisk č. 991, vládní návrh zákona ze dne 11. 5. 2005, IV. období, přístupné v depozitáři Poslanecké sněmovny na www.psp.cz) se uvádí, že definice pojmu informace se do zákona o svobodném přístupu k informacím zapracovává z důvodu nutnosti transpozice pojmu „dokument" obsaženém ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru (ZV ÚV, kap. 13, sv. 32, s. 701). Lze tedy říci, že záměrem zákonodárce jednoznačně bylo, aby „informace" v pojetí zákona o svobodném přístupu k informacím byla totožná s pojmem „dokument" v transponované směrnici (srov. k tomu shodně zvláštní část důvodové zprávy k bodu 6 prvé části zákona). Dokument je v čl. 2 odst. 3 směrnice 2003/98/ES definován jako a) obsah na jakémkoli nosiči (psaný či tištěný na papíře či uložený v elektronické formě nebo jako zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka); b) jakákoli část takového obsahu. Směrnice sice neobsahuje závazek umožnit opakované použití dokumentů, když rozhodnutí o povolení nebo povinnosti opakovaného použití závisí na členských státech nebo příslušném subjektu veřejného sektoru, pokud však tak stát rozhodne (jak to učinila Česká republika zákonem o svobodném přístupu k informacím), je tato směrnice na příslušnou oblast aplikovatelná (viz odst. 9 preambule směrnice, podle něhož by se tato směrnice měla používat pro dokumenty, které jsou zpřístupněny k opakovanému použití, jestliže subjekty veřejného sektoru mj. poskytují informace).

Dle názoru Nejvyššího správního soudu dikci „dokument (část jeho obsahu) na jakémkoli nosiči" nelze zaměňovat s „jakýmkoli" dokumentem.

Poskytováním informací je především poskytování jejich obsahu (tedy zpravidla textu). Dle § 4 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím se informace poskytuje ve formátu dle obsahu žádosti. Stěžovatel v žádosti vysloveně požadoval jednak identifikaci protokolu a jednak tento protokol poskytnout; předmětný protokol, tak jak stěžovatel požadoval, neexistoval, existovala pouze jeho „pracovní" verze; která obsahovala informace v takovém stavu, že předmětná listina nemohla být použita jako výstupní materiál při prováděné kontrole, resp. na základě tohoto dokumentu nebyla nebo nemohla být kontrola uzavřena a byla zrušena.

Protokol, jeho náležitosti, jakož i další řízení o námitkách je upraveno v § 15 - § 20 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Dle citovaného zákona se o kontrolním zjištění pořizuje protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. V protokole se uvádí označení kontrolního orgánu a kontrolních pracovníků na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět kontroly, kontrolní zjištění, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se kontrolní zjištění opírá. Protokol podepisují kontrolní pracovníci, kteří se kontroly zúčastnili. Povinností kontrolních pracovníků je seznámit kontrolované osoby s obsahem protokolu a předat jim stejnopis protokolu. Seznámení s protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem protokolu.

(...)

V daném případě je legitimní a souladný s ústavou pouze takový výklad pojmu informace, dle něhož se informací rozumí veškerý textový (příp. i grafický) obsah předmětné listiny (protokolu o kontrole), resp. taková listina, která vznikla v rámci řádného výkonu veřejné správy, tzn. nejen v rámci pravomoci a působnosti žalovaného, ale také v průběhu takové činnosti, která je v souladu se zákonem. Nedošlo-li v daném případě k řádnému pořízení a projednání protokolu a uzavření zprávy o kontrole, resp. k ukončení kontroly v souladu s výše citovaným zákonem o státní kontrole, nelze takovou listinu poskytnout. Jinak by tomu bylo za situace, existoval-li by řádný protokol obsahující řádně zjištěný skutkový stav s nímž by byl především seznámen kontrolovaný subjekt. Takovou informaci by byl povinný subjekt povinen bezesporu poskytnout. Jak ostatně vyplynulo ze spisu, následně, po ukončení další kontroly v téže věci, byly informace stran požadovaných skutečností žalovaným zpřístupněny na jeho webových stránkách.