1) Rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2016, č. j. 2 As 161/2016 - 52

(citace)

Za skutečnosti přitěžující považoval správní orgán pouze to, že stěžovatel porušil nejvyšší povolenou rychlost v obci na silnici první třídy, v pracovní den a v denní době. Je tak evidentní, že správní orgán považoval za přitěžující mj. také okolnost, že se přestupek stal v obci, což je součástí zákonné skutkové podstaty předmětného přestupku. Dle ustálené judikatury je však takový postup nepřípustný, neboť zakládá porušení zásady dvojího přičítání. Tato zásada spočívá v tom, že k okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce. Jednu a tutéž skutečnost, která je dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, nelze současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující. Při zvažování výše pokuty lze tedy vycházet z různých kvantitativních a kvalitativních aspektů, následků či závažností, jimiž se deliktní jednání projevovalo, nikoli z protiprávnosti jednání jako takového (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 29 Ca 211/2006 - 34, publ. pod č. 1728/2008 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006, č. j. 4 As 22/2005 - 68).



2) Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, č. j. 46 A 119/2013 – 42

(citace)

Co je však významnější, zdejší soud se neztotožňuje s východisky aplikovanými žalovaným, resp. oblastním inspektorátem práce při ukládání pokuty. Předně nelze hodnotit jako přitěžující okolnost skutečnost definující samotnou skutkovou podstatu sankcionovaného deliktu či maximální hranici pro ukládání pokuty. Přitěžující či polehčující okolností může být pouze nižší či vyšší intenzita porušení povinnosti ve srovnání s „průměrnou" intenzitou jednání naplňujícího předmětnou skutkovou podstatu deliktu.

(...) Trestané jednání žalobce představuje jednání výrazně méně závažné, neboť stejné sankční ustanovení se vztahuje i na případy rozsáhlého zaměstnávání cizinců (včetně nelegálně pobývajících) co do jejich počtu i délky odpracované doby, a to třeba i odvětví, v nichž může být významněji dotčen trh práce či konkurence podniků.



3) Rozsudek KS v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 29 Ca 211/2006 - 34

(citace)

K okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce (zásada zákazu dvojího přičítání).



4) Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2018, č. j. 28 A 19/2016 - 33

(citace)

Zásadní pochybení pak spatřuje krajský soud zejména i v samotné argumentaci žalovaného, který při odůvodnění pokuty stanovené v první čtvrtině stanoveného rozmezí (tedy nad její spodní hranicí) uvedl, že „závažným porušením zákona o silničním provozu je zejména to, že odvolatel řídil předmětné vozidlo v takové době, kdy ještě byl pod vlivem jiné návykové látky".

Žalovaný tak považoval za přitěžující okolnost to, že žalobce řídil předmětné vozidlo v takové době, kdy ještě byl pod vlivem jiné návykové látky, což je však součástí zákonné skutkové podstaty předmětného přestupku. Dle ustálené judikatury je však takový postup nepřípustný, neboť zakládá porušení zásady dvojího přičítání. Tato zásada spočívá v tom, že k okolnosti, která tvoří zákonný znak skutkové podstaty správního deliktu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující v úvaze při ukládání sankce. Jednu a tutéž skutečnost, která je dána v intenzitě nezbytné pro naplnění určitého zákonného znaku skutkové podstaty konkrétního porušení právní povinnosti, nelze současně hodnotit jako okolnost obecně polehčující či obecně přitěžující. Při zvažování výše pokuty lze tedy vycházet z různých kvantitativních a kvalitativních aspektů, následků či závažností, jimiž se deliktní jednání projevovalo, nikoli z protiprávnosti jednání jako takového (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006, čj. 4 As 22/2005-68, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, čj. 29 Ca 211/2006-34, publ. pod č. 1728/2008 Sb. NSS; všechny zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz).