Nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2050/14

(sbírka)

Ke sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení poskytovatelem zdravotních služeb K právu na ochranu soukromí

I. Podávání informací zjištěných při poskytování zdravotních služeb představuje natolik invazivní zásah do soukromí jednotlivce, že je nezbytné, aby byl posouzen nezávislým a nestranným orgánem, kterým může být pouze soud. Při podávání žádosti o souhlas soudce ke sdělení vyžadovaných informací a při jeho vydávání je proto třeba v každém konkrétním případě pečlivě zvažovat, v jakém rozsahu má být tento souhlas požadován a následně udělován. Je tedy nutno např. hodnotit, o jaký trestný čin se jedná, co je obsahem požadované dokumentace, v jakém postavení se nachází osoba, jíž se zdravotní údaje týkají (pachatel trestného činu či poškozený), atp.

II. Ustanovení § 51 odst. 2 písm. d) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), poskytovatele zdravotní péče obecně nezprošťuje mlčenlivosti pro účely trestního řízení. Toto zákonné ustanovení je proto třeba vyložit tak, že je věcí úpravy obsažené v trestním řádu, na který odkazuje, aby stanovila zákonné podmínky pro prolomení zmíněné mlčenlivosti, pokud jde o způsob, jímž k němu může dojít. Ustanovením, které tak činí, je přitom ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu, jež v těchto případech výslovně vyžaduje předchozí souhlas soudce.