Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2015, č. j. 2 Afs 51/2014 – 141

Z úkonů provedených před Nejvyšším správním soudem naopak tvrzenou poradu s klientem soud akceptoval. Sice rovněž není doložena, ovšem z logiky věci je zřejmé, že po rozhodnutí městského soudu bylo třeba projednat další procesní postup a podání kasační stížnosti; zde jde o úkon podle § 11 odst. 1 písm. c) [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d)] advokátního tarifu ve znění po 1. 1. 2013, za který přísluší částka 3100 Kč. Stejně tak je třeba uznat vyjádření podané dne 28. 7. 2015 s ohledem na to, že bylo podáno na základě výzvy soudu. Na překážku není ani doba jeho podání; zde Nejvyšší správní soud vycházel z judikatury civilních soudů, která připouští uznání nákladů za úkon učiněný dokonce po právní moci rozhodnutí, pokud s věcí souvisí (k tomu viz Winterová a kol., Občanský soudní řád, Komentář, LINDE 2007, s. 305). Jedná se o úkon podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu znění ve znění po 1. 1. 2013, za který přísluší částka 3100 Kč. Nejvyšší správní soud není názoru, že by tyto úkony splňovaly podmínky § 12 odst. 1 advokátního tarifu pro mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny.