Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 1902/11

(sbírka)

Z právního názoru soudů nevyplývá vztah významnosti a odkázanosti nebo alespoň převážné závislosti na výživě zůstavitele. Tato skutečnost může vést v praxi k tomu, že názor soudů bude interpretován v rozporu se základními právy účastníků řízení. Je vždy třeba v každém případě posoudit nejen to, zda se zůstavitel na výživě významnou mírou podílí, ale i to, zda je osoba vyživovaná na zůstaviteli skutečně natolik závislá, že je třeba tuto závislost považovat za odkázanost na výživě zůstavitele, což je nutná podmínka pro dědění ve druhé dědické skupině podle ustanovení § 475 odst. 1 in fi ne zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V praxi lze tuto okolnost posoudit například tak, že soud zjistí, že by se bez zůstavitelovy výživy dostala odkázaná osoba do hmotné nouze nebo obdobného postavení, a to např. i při zohlednění možné, byť dosud nerealizované vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi ve smyslu ustanovení § 85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.