Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2881/12

(sbírka)

Ocitne-li se uplatňovaná výše co do základu oprávněného nároku v důsledku zjevného nadsazení vyčíslené částky v extrémním rozporu s jeho reálnou hodnotou, a žalobce přes zjevný impuls plynoucí z výsledku dokazování k výši nároku nevezme žalobu zčásti zpět, pak nelze znalecký posudek relevantní pro výši nároku použít dokonce na podporu argumentace, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Není-li ve věci dán důvod pro moderaci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (nepřiznání náhrady nákladů řízení zcela nebo zčásti v intencích § 150 o. s. ř.), pak je na obecném soudu, jakou částku z titulu náhrady nákladů řízení podle zásad plynoucích z § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. v řízení žalované přizná. Může jít o poměrnou část nákladů při (striktně vzato) částečném úspěchu ve věci, nebo také o plnou výši nákladů z toho důvodu, že žalovaná (stěžovatelka) byla v důsledku extrémně nadsazené částky uplatněné žalobou úspěšná takřka plnou měrou. Výrok obecného soudu o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je však při zjištěných okolnostech zásahem do práva na spravedlivý proces strany, jež byla o oprávněnou náhradu nákladů řízení zkrácena.