Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3758/11

(sbírka)

Přípustnost dovolání ve věci, v níž první instance uzná existenci nároku, ale považuje ho za neuplatnitelný (pro rozpor s dobrými mravy), a druhá instance jeho existenci úplně popře, odpovídá objektivně stanovenému smyslu a účelu § 237 občanského soudního řádu ve znění účinném v době rozhodování dovolacího soudu. Pokud v posuzované věci Nejvyšší soud k této okolnosti nepřihlédl a stěžovatelčino dovolání odmítl, porušil její právo na spravedlivý proces.