Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4081/12

(sbírka)

Stěžovatelka shledávala porušení svých základních práv mimo jiné v tom, že stížnost státního zástupce (proti usnesení soudu prvního stupně) jí nikdy nebyla doručena, a k námitkám v ní uplatněným se tedy nemohla vyjádřit. To platí tím spíše, jestliže krajský soud v napadeném usnesení toliko převzal argumentaci státního zástupce obsaženou v jeho stížnosti. Ústavní soud uvádí, že touto otázkou se ve své judikatuře – dokonce i nálezové – již zabýval [nálezy ze dne 14. 10. 2010 sp. zn. I. ÚS 2025/10 (N 210/59 SbNU 69) a ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I. ÚS 395/11 (N 196/63 SbNU 283)]. Z citované nálezové judikatury plyne právní názor, že porušením základního práva na spravedlivý proces je, pokud obecný soud nezašle dříve ustanovenému obhájci – o jehož odměně rozhoduje – k vyjádření stížnost druhé strany, která obsahuje konkrétní argumentaci (a contrario blanketní stížnost). Tím spíše platí tento právní názor se zřetelem na specifika nyní posuzované věci, neboť napadené usnesení krajského soudu pouze převzalo argumentaci státního zástupce vtělenou právě do jeho stížnosti