1) Nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2108/14

(sbírka)

Jedním ze základních principů výkladu smluv je autonomie smluvních stran, která se projevuje též v tom, že prioritu má výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá (jsou-li samozřejmě možné oba výklady).

Ani respekt k vůli smluvních stran se však nesmí příčit dobrým mravům (§ 39 občanského zákoníku). V rozporu s dobrými mravy může být i případ hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá smluvní strana.



2) Nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2124/14

(sbírka)

Jedním ze základních principů výkladu smluv je priorita takového výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Obecné soudy proto pochybily, pokud z pouhé absence vymezení přesného spoluvlastnického podílu na společných částech domu dovodily neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí kupní, byť na základě této smlouvy byla později mezi stejnými smluvními stranami uzavřena kupní smlouva.

comments powered by Disqus
Judikátor

Judikatura na dosah ruky