Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2529/12

(sbírka)

Chybí-li ve výroku rozsudku, jímž byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti, délka tohoto zákazu činnosti, trpí tím rozsudek neurčitostí a nevykonatelností a zasahuje do právní jistoty stěžovatele. Pro naplnění ústavního imperativu určitosti a na něj navazujícího principu právní jistoty nedostačuje zhojení neúplnosti výroku v odůvodnění rozsudku [srov. mutatis mutandis nálezy sp. zn. IV. ÚS 565/02 ze dne 29. 9. 2003 (N 113/31 SbNU 21) a sp. zn. IV. ÚS 182/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 168/35 SbNU 273) týkající se nezhojitelnosti vady skutkové věty trestního rozsudku prostřednictvím odůvodnění rozsudku]. Obecné soudy takovým postupem porušily čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. princip nezhor šení postavení obviněného v důsledku využití opravného prostředku zakotveného v čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s požadavkem kontradiktornosti dle čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na obhajobu zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, právo na odvolání v trestních věcech ve smyslu čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, právo být stíhán jen zákonem stanoveným způsobem, garantované čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a porušily zásadu nulla poena sine lege zakotvenou v čl. 39 Listiny základních práv a svobod.