Nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 536/14

(sbírka)

Přezkum proporcionality omezení restitučního nároku stojícího v kolizi s konkrétním veřejným zájmem se provádí ve třech krocích: zkoumá se vhodnost či způsobilost eventuálního omezení (tj. zda omezení je způsobilé dosáhnout účelu či cíle), dále jde o přezkum nutnosti použití omezujících prostředků a konečně se posuzuje ústavnost spojení mezi prostředkem a účelem omezení základního práva. V rámci této relace vnímané skrze hodnoty a principy ústavně konformního výkladu dostává přednost to základní právo, jež je aktuálně závažnější.

V projednávané věci Ústavní soud již v prvém kroku testu proporcionality dospěl k závěru o nemožnosti nalezení rozumné proporce mezi restitučním účelem a veřejným zájmem. Předmětné pozemky – travnaté plochy částečně porostlé veřejnou zelení (park a sportovní hřiště) jsou využívány výlučně pro veřejné účely a jejich individuální využití ze strany oprávněných osob je nereálné. Nemůže-li restituent z objektivního důvodu užívat nemovitost, jež má být po kladném výroku o jeho vlastnictví předmětem vydání podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“), nastává právní stav neslučitelný s účelem restituce deklarovaným v preambuli a ustanovení § 1 zákona o půdě; vznik holého vlastnictví nebyl účelem restitučního procesu. Ústavní soud vycházeje z hodnocení možností výkonu vlastnických oprávnění v takovýchto hraničních případech, jak bylo provedeno v nálezu sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1. 7. 2014 (N 134/74 SbNU 35), na které v podrobnostech zcela odkazuje (body 31 a 34), uzavřel, že nelze naturální restituci předmětných pozemků realizovat.