Nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2163/11

(sbírka)

K poučovací povinnosti soudů o mimořádných opravných prostředcích v občanském soudním řízení

Zákonná povinnost automatického poučení o přípustnosti dovolání neumožňuje obecným soudům poskytnout toto poučení takovým způsobem, který by fakticky mohl účastníka řízení zmást na cestě za zrušením jemu nevyhovujícího soudního rozhodnutí. Princip legitimní důvěry v akty soudní moci vyžaduje, aby v případech zjevně přípustného opravného prostředku nemohl být účastník řízení poškozen na svých právech uvedením v omyl poučením sice formálně správným, avšak neúplným či poučením pro právního laika matoucím. Prastará právní zásada ignorantia iuris non excusat musí v moderním státě se složitým právním řádem v takových případech ustoupit principu legitimní důvěry v přesné a jasné znění aktů orgánů soudní moci, neboť v právním státě platí zásada, že soud zná právo. Postup obecných soudů, který nezohledňuje výše uvedené závěry a v důsledku toho odepře účastníkovi řízení právo na přístup k soudu, je rozporný s principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

(citace)

Ústavní soud tedy shrnuje, že ve stěžovatelově případě byla přípustnost žaloby pro zmatečnost dána ex lege vydáním usnesení městského soudu o odmítnutí odvolání (srov. ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu). Poskytl-li následně městský soud stěžovateli poučení, dle jehož obsahu není proti jeho rozhodnutí přípustné dovolání, mohl se stěžovatel, navíc v situaci, kdy nebyl právně zastoupen, legitimně domnívat, že občanské soudní řízení mu už žádný prostředek nápravy neposkytuje. Městský soud tak poškodil postavení stěžovatele v tomto řízení a důsledkem neúplného poučení pak stěžovatel již nestačil využít lhůty k podání žaloby pro zmatečnost. Toto pochybení měl posléze sám městský soud napravit a dovodit mimořádnou přípustnost žaloby pro zmatečnost i po překročení zákonné lhůty, a to z důvodů chybného (resp. matoucího) poučení. Důsledky tohoto pochybení nelze spravedlivě přičíst k tíži stěžovatele, který jednal jako bdělý účastník řízení [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2002 sp. zn. II. ÚS 618/01 (N 20/25 SbNU 153)].

Nesplňuje-li účastníkem řízení podaný návrh v očích obecného soudu všechny formální náležitosti, musí tento soud z úřední povinnosti zkoumat, zda nejsou zdánlivé vady předmětného podání způsobeny z větší části předchozí činností obecných soudů. Sám Ústavní soud přistupuje k této otázce obdobně v řízení o ústavní stížnosti [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. I. ÚS 2912/10 (N 29/60 SbNU 371)]. Nesplněním této povinnosti obecné soudy odepřely stěžovateli právo na přístup k soudu a soudní ochranu v řízení o mimořádném opravném prostředku.