Nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15

(sbírka)

Nezávislost soudů se uskutečňuje v ústavním rámci, jenž musí vyloučit libovůli v soudním rozhodování a zajistit účinnou soudní ochranu, jejíž neodmyslitelnou součástí je právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání každé věci. I v řízení o bagatelních nárocích je nutno dodržet principy spravedlivého procesu, z nichž plyne mimo jiné i požadavek, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Tomu logicky odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení.



Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3252/14

(sbírka)

Stěžovatel podle zjištění Ústavního soudu v řízení před soudem poté, co nebylo vyhověno jeho žádosti o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti jeho právního zástupce, podal u soudu 4 dny před nařízeným jednáním písemné vyjádření, v němž uvedl tvrzení na svoji obranu a označil důkazy k prokázání těchto tvrzení, avšak soud se zmíněnými tvrzeními a důkazy stěžovatele vůbec nezabýval a rozhodl v neprospěch stěžovatele. Tímto postupem tak zatížil své řízení vadou, která již má, byť se jedná o tzv. bagatelní věc, ústavněprávní dimenzi.
Z principů, na nichž je založen spravedlivý proces, nelze slevit ani u bagatelních věcí a ani u tohoto typu věcí nelze abstrahovat od zásady hodnocení důkazů, vyjádřené v § 132 o. s. ř. Ústavní soud respektuje nezávislost obecných soudů, avšak i ta se musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale především v ústavním rámci (jehož součástí je i právo na spravedlivý proces), který musí vyloučit libovůli v rozhodování a musí také zajistit právně účinnou soudní ochranu, jejíž neodmyslitelnou součástí je právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání každé věci. Shora uvedeným postupem tak soud porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Jelikož již tento závěr postačuje ke zrušení ústavní stížností napadeného rozsudku, další námitkou stěžovatele stran porušení jeho práva zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny se Ústavní soud nezabýval.