// Překonáno stanoviskem Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14

1) Nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 644/13

(sbírka)

Zákonodárce v zákoně č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla nemateriální újma rozhodnutím o vazbě a trestu za doby totality před těmi, jimž vznikla nemateriální újma po 27. dubnu 2006. Nedostatky právní úpravy náhrady nemateriální újmy v zákoně č. 82/1998 Sb., způsobené rozhodnutím o vazbě či trestu před účinností zákona č. 160/2006 Sb. a před datem 18. března 1992, lze nahradit přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí o vazbě a trestu a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před účinností tohoto zákona i před účinností Úmluvy pro Českou republiku.



2) Nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2265/13

(sbírka)

Zákonodárce v zákoně č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla nemateriální újma rozhodnutím o vazbě a trestu za doby totality, před těmi, jimž vznikla nemateriální újma po 27. dubnu 2006. Nedostatky právní úpravy náhrady nemateriální újmy v zákoně č. 82/1998 Sb., způsobené rozhodnutím o vazbě či trestu před účinností zákona č. 160/2006 Sb. a před datem 18. března 1992, lze nahradit přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí o vazbě a trestu a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před účinností tohoto zákona i před účinností Úmluvy pro Českou republiku.



3) Nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 4877/12

(sbírka)

V dané věci se jedná o střet mezi právním názorem zastávaným na jedné straně Nejvyšším soudem a na straně druhé Ústavním soudem k otázce přímé aplikovatelnosti Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (konkrétně čl. 5 odst. 5) v případě nároku na náhradu nemateriální újmy od státu způsobené nezákonným odsouzením, resp. nezákonným držením ve vazbě či jiném svobodu omezujícím zařízení, pokud k němu došlo v době, kdy Úmluva nebyla pro Českou republiku závazná. K této otázce se Ústavní soud opakovaně vyjádřil např. v nálezu ze dne 13. července 2006 sp. zn. I. ÚS 85/04 (N 136/42 SbNU 91), nálezu ze dne 21. srpna 2007 sp. zn. I. ÚS 539/06 (N 131/46 SbNU 230), jakož i ve stěžovatelem citovaném nálezu ze dne 23. května 2012 sp. zn. I. ÚS 3438/11 (N 111/65 SbNU 497). Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud ve stávající věci (obdobně jako ve věci sp. zn. I. ÚS 3438/11) pominul, že nárok stěžovatele na odškodnění, a tím i na případnou nemateriální újmu, se odvíjí až od jeho účasti na rehabilitaci, kterou Krajský soud v Praze konstatoval v roce 2008 (rozhodnutí ze dne 11. prosince 2008 č. j. Rt 1/2008-12). Teprve od tohoto okamžiku mohl stěžovatel požadovat odškodnění. V tomto roce byla Úmluva pro Českou republiku již dávno závazná, a jak vyplývá z výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 85/04, nárok na náhradu nemateriální újmy byl v období předchozím založen již samotným čl. 5 odst. 5 Úmluvy, který představuje „self-executing“ ustanovení, aplikovatelné přednostně před zněním zákona.



4) Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 500/13

(sbírka)

Zákonodárce v zákoně č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla nemateriální újma rozhodnutím o vazbě a trestu za doby totality, před těmi, jimž vznikla nemateriální újma po 27. dubnu 2006. Nedostatky právní úpravy náhrady nemateriální újmy v zákoně č. 82/1998 Sb., způsobené rozhodnutím o vazbě či trestu před účinností zákona č. 160/2006 Sb. a před datem 18. března 1992, lze nahradit přímou aplikací čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí o vazbě či trestu a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před účinností tohoto zákona i před účinností Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pro Českou republiku.



5) Nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 662/12

(sbírka)
V případě uplatňování nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu stěžovatele způsobenou zatčením, zadržením a výkonem vazby nebo trestu je třeba postupovat podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bez ohledu na to, že k samotnému zatčení nebo zadržení a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před 18. březnem 1992.