Nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14

kauza Nemocnice Prostějov, p. o. - operace varikokély non lege artis s následkem smrti 15 letého kluka

(sbírka)

Ústavní soud musí konstatovat, že v napadených rozhodnutích absentuje náležité zohlednění kritérií pro stanovení výše relutární náhrady. Obecné soudy mají široké meze diskrece, kterou musí použít tak, aby ve výsledku dostály požadavkům řádného a především spravedlivého rozhodnutí, odůvodněného již dříve seznatelnými a nyní jasně formulovanými kritérii tohoto druhu náhrady škody. Zejména rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve výroku, jímž byly oběma stěžovatelkám sníženy částky náhrady za nemajetkovou újmu, podle přesvědčení Ústavního soudu neodpovídá všem kritériím, ale ani zjištěnému skutkovému stavu věci. Jeho odůvodnění je nejen vnitřně rozporné, ale i nepřesvědčivé. Podle Ústavního soudu není snížení výše relutární náhrady u obou stěžovatelek odůvodněno dostatečně konkrétně, přičemž ani není vyloženo, z jakých důvodů by mohly být soudem prvního stupně přiznané částky pro vedlejší účastníky jako odpovědné subjekty likvidační, aby bylo nutno je snížit.

// Likvidační částka je pro každý subjekt individuální

Je zřejmé, že „likvidační částka" je pro každý odpovědný subjekt naprosto individuální; jiná bude likvidační např. u fyzické osoby a jiná u právnické osoby, jiná bude likvidační u právnické osoby coby podnikatele, jiná u příspěvkové organizace apod. Vrchní soud se omezil na pouhé deklarující konstatování o likvidační částce, aniž by uvedl konkrétní důvody, proč by se zrovna v tomto případě o takovou částku, jež byla přisouzena stěžovatelkám rozsudkem soudu prvního stupně, mohlo jednat.

// Preventivně-sankční funkce náhrady nemajetkové újmy

Odvolací soud v napadeném rozsudku zjevně rezignoval na dostatečné posouzení preventivně-sankční funkce náhrady nemajetkové újmy. Přisouzená výše náhrady sice nesmí být pro odpovědný subjekt likvidační, na druhou stranu však musí působit na odpovědný subjekt tak, aby se snažil obdobným zásahům do práva na soukromý život způsobeným hrubou nedbalostí svých zaměstnanců předcházet, a to obzvláště za situace, jedná-li se o zdravotnické zařízení.

// Výše náhrady by měla zohlednit též postoj škůdce

Z obsahu rozhodnutí obecných soudů není dále patrno, jak (a zda vůbec) se zabývaly postojem vedlejších účastníků k otázce jejich odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou stěžovatelkám a jaký vliv tento postoj měl na stanovení výše relutární náhrady. Ačkoli se jednalo o událost tragickou, prokazatelně způsobenou zaměstnanci prostějovské nemocnice, z průběhu celého řízení vyplývá, že vedlejší účastníci svou odpovědnost od počátku popírali, dostatečnou lítost, jež by se snad dala považovat za morální zadostiučinění, žádným způsobem neprojevili a v jejich postoji lze spatřovat pouze hájení jejich ekonomických zájmů.

// Ztráta blízké osoby, zejména dítěte, je tou největší ztrátou - tomu by měla odpovídat výše náhrady

Stěžovatelky v ústavní stížnosti také namítají porušení principu proporcionality tím, že obecné soudy odmítly porovnat částky relutární náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen v obdobných, ale i v dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, a to zejména do práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst nebo ochranu dobrého jména (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). S tímto konstatováním lze do určité míry souhlasit (viz část X nálezu). Ztráta blízké osoby, zejména dítěte, je pro většinu lidí tou největší ztrátou, s níž se mohou ve svém životě setkat, a je pro ně těžko pochopitelné, že v některých případech (z jejich hlediska méně závažných) dosahují částky peněžní satisfakce srovnatelné úrovně s náhradami za nemajetkovou újmu způsobenou úmrtím blízkého. Takovou nemajetkovou újmu pociťují pozůstalí velmi úkorně, a o to více naléhavě se jeví potřeba, aby výše náhrady byla z pohledu žalobců spravedlivě stanovena.

// Shrnutí:

Na straně poškozeného je potřeba zkoumat především:

1. intenzitu vztahu žalobce se zemřelým,
2. věk zemřelého a pozůstalých,
3. otázku hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě,
4. případné poskytnutí jiné satisfakce.

Na straně škůdce je potřeba zkoumat především:

1. jeho postoj (lítost, náhrada škody, omluva aj.),
2. dopad události do duševní sféry původce – fyzické osoby,
3. jeho majetkové poměry,
4. míru zavinění, ev. míra spoluzavinění usmrcené osoby.