Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013 - 23

(citace)

Nejvyšší správní soud dále hodnotil stížnostní bod, podle něhož skutkový stav nemá oporu ve spisovém materiálu. Stěžovatel ve svém odvolání namítl, že vozidlo při překročení rychlosti neřídil, neboť ve vozidle s ním seděly ještě dvě další osoby (podle uvedených jmen jde pravděpodobně o stěžovatelovy příbuzné) a po změření rychlosti došlo k zastavení vozidla stěžovatel si vyměnil místo s řidičem. Proto vytkl městskému úřadu, že neprovedl výslechy policistů jako svědků.

Nejvyšší správní soud nejprve podotýká, že nebylo možno tuto námitku odmítnout jen proto, že ji stěžovatel uplatnil až v odvolacím řízení. Právo obviněného vznášet tvrzení a navrhovat důkazy totiž platí po celou dobu řízení, včetně řízení odvolacího, a to bez ohledu na důvody, pro něž tak činí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS).

Přesto se v daném případě nejedná o opomenutý důkaz, neboť žalovaný jeho neprovedení opřel o další důvody, zejména o nepřesvědčivost procesní obrany stěžovatele (k povinnosti odůvodnit odmítnutí navrženého důkazu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2006č. j. 4 As 2/2005-62, publikovaný pod č. 847/2006 Sb. NSS). S tímto náhledem na věc se Nejvyšší správní soud vzhledem ke skutkovým okolnostem a důkazní situaci ztotožňuje.