Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2867/99

(citace)

Podle ustanovení § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. Oprava se může týkat záhlaví rozsudku, jeho výroku, odůvodnění, poučení, případně i data vyhlášení a podpisu.Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom předseda senátu opravné usnesení, které doručí účastníkům. Nesprávnosti, které se vyskytnou v jiných částech rozsudku, lze opravit i tak, že soud odstraní chybu ve stejnopisech rozsudku.

V projednávaném případě provedl soud 1. stupně mimo jiné opravu i v záhlaví rozsudku, a to v označení 1. žalovaného, aniž tak učinil opravným usnesením. Tento postup v dané věci nelze považovat za správný, neboť je-li účastníku řízení nesprávně označenému v úvodní části rozsudku (např. v důsledku chyby v psaní) uložena ve výroku povinnost plnit, přičemž tento účastník je ve výroku uveden pouze procesním postavením ve sporu, musí výrok rozsudku, má-li být určitý a vykonatelný (§ 155 a § 161 o. s. ř. ) nejen přesně a určitě vymezovat předmět plnění, ale zároveň musí i přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení. Je nutné vycházet ze skutečnosti, že jednotlivé výroky rozsudku krajského soudu jsou formulovány tak, že účastníci řízení jsou v nich označeni jen jako „žalobce" a „první (druhý, resp. třetí) žalovaný". Ve smyslu § 164 věta druhá o. s. ř. mělo být proto chybné označení jména prvního žalovaného (místo správného F. uveden Fr.) provedeno opravným usnesením. Řízení tak trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž odvolací soud tuto vadu přehlédl a věc posoudil v rozporu s ustanovením § 204 odst. 1 věty druhé o. s. ř., podle něhož běží lhůta k odvolání znovu od doručení opravného usnesení.