(Ne)poučení o možnosti nechat se zastoupit nebo žádat o ustanovení právního zástupce, Celistvost řízení a možnost konvalidace vady řízení, Které účastníky je nutné o právu na právní pomoc poučit
Posted on August 26th, 2018
Nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11
(sbírka)
K poučovací povinnosti soudů v občanském soudním řízení K právu na právní pomoc
Nesplnění poučovací povinnosti o možnosti nechat se procesně zastoupit, popř. požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce nevede bez dalšího k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, avšak za předpokladu, že obecný soud učiní během soudního řízení jiná vhodná opatření (například poučení účastníka k jednotlivým povinnostem při soudním jednání), která napomohou účastníkovi k tomu, aby mohl v řízení hájit efektivně své zájmy. Navíc není vyloučeno, že vada, která se vyskytne v řízení před soudem prvního stupně, bude následně v řízeních o opravných prostředcích konvalidována.
Jinými slovy, je nutno posuzovat řízení ve své celistvosti. Účastník řízení musí o ustanovení bezplatného zástupce podle § 30 občanského soudního řádu sám požádat. Ačkoliv by se s ohledem na znění této podmínky mohlo jevit, že obecné soudy mají být v prvotní fázi toliko pasivní a vyčkat až do okamžiku, kdy se sám účastník řízení v této věci obrátí na soud a požádá ho o ustanovení zástupce, ve skutečnosti je nutno takový výklad striktně odmítnout. Obecný soud je povinen i s těmito možnostmi účastníka řízení na základě obecné poučovací povinnosti seznámit, a to obzvláště za situace, kdy je z podání účastníka řízení zřejmé či jinak z úřední činnosti soudu známo, že se účastník řízení v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn. Soud prvního stupně zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatelky tím, že zcela nedostatečně chránil její právo na právní pomoc. Do ústavně zaručených práv stěžovatelky zasáhl poté i odvolací soud, který dostatečně nesplnil svou povinnost instanční kontroly nad rozhodovací činností soudu nižšího stupně, když namísto zrušení napadeného rozhodnutí, popřípadě jiného vhodného opatření vadu v řízení přičetl k tíži stěžovatelky.