Nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1599/13
(sbírka)
K přiměřenému zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou neúměrnou délkou soudního řízení
I. Mezi základní atributy spravedlivého procesu judikatura Ústavního soudu řadí požadavek na řádné odůvodnění rozhodnutí. Dodržování povinnosti řádně a logicky odůvodnit rozhodnutí má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Absence řádného odůvodnění zakládá nejen nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí, ale zpravidla též protiústavnost. Nejsou-li totiž zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování. Rozsah povinnosti řádně odůvodnit rozhodnutí se však může lišit případ od případu, resp. dle povahy rozhodnutí, vždy tedy bude záviset na individuálních okolnostech každé projednávané věci.
II. Stanovisko příslušného kolegia Nejvyššího soudu, které má za cíl sjednocovat judikaturu a poskytovat obecným soudům jakýsi návod při určování výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nezbavuje obecné soudy povinnosti posuzovat každý případ individuálně a v závislosti na něm stanovit odpovídající výši zadostiučinění (příp. i výrazně mimo rozpětí, které v obecné rovině stanovil Nejvyšší soud) a tuto výši řádně odůvodnit. Za významnou okolnost při stanovení základní částky je pak považována jednak celková doba posuzovaného řízení, avšak v souladu s judikaturou ESLP též skutečnost, že samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé.