Nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4793/12

(sbírka)

Jestliže se Nejvyšší soud v řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené touto ústavní stížností, nevypořádal se závěry obsaženými ve svém předchozím rozsudku, které lze téměř bezvýjimečně vztáhnout i na tento případ, včetně posouzení důvodnosti předchozího stěžovatelova dovolání, navíc formulovanými v rozhodnutí téhož senátu, rezignoval na svoji roli (ve smyslu předvídatelnosti svých vlastních rozhodnutí), čímž hrubě zasáhl do stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje Ústavní soud též v postupu obecných soudů při provádění důkazů a posouzení stěžovatelovy námitky vůči němu. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení tvrdí, že z obsahu spisu se podává, že výslechy navržených svědků provedeny byly. Přitom již v odvolání proti rozsudku obvodního soudu stěžovatel poukazoval na skutečnost, že soud prvního stupně se opřel o svědectví převzaté z jiného řízení namísto toho, aby svědky sám vyslechl. Tímto postupem tak nebyla stěžovateli vytvořena možnost pro kontradiktorní výslech svědků, čímž v konečném důsledku neměl patřičný důkazní prostor a příležitost prokázat skutková tvrzení, jež jsou z hlediska příčinné souvislosti v souzené věci relevantní.