Nemožnost projednat věc v nepřítomnosti obviněného jindy, než v den ústního jednání, na které se bez omluvy nebo bez důležitého důvodu nedostavil
Posted on September 3rd, 2015
Rozsudek NSS ze dne 18. 2. 2015. č. j. 2 As 161/2014 – 57
(citace)
V této souvislosti je vhodné zmínit také stěžovatelem akcentovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne 4. 10. 2007, č. j. 4 As 4/2007 – 46. Z tohoto rozhodnutí plyne, že „možnost projednat věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku, vázanou na jeho řádné předvolání a současně nedostavení se bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu, je třeba spojovat výlučně vždy jen s konkrétním nařízeným jednáním (podtrženo NSS), k němuž se váže daná nepřítomnost.“
Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že bylo-li rozhodnutí vydáno v nepřítomnosti obviněného, v den, na nějž se nevztahovala (nedůvodná) omluva z ústního jednání, došlo k porušení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích a také § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve spojení s § 73 odst. 2 zákona o přestupcích. Přestože se uvedená judikatura týká zejména již neplatného zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, konkrétně jeho ust. § 33 odst. 2, lze ji vztáhnout i na nyní projednávanou věc, neboť uvedené ustanovení koresponduje s ust. § 36 odst. 3 správního řádu