1) Rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 58/2008 - 63

(citace)

V řízení, v němž se jedná o uložení sankce trestněprávní povahy, není možno pominout důkaz (svědectví) navržený obviněným, který by mohl být ve vztahu k předmětu dokazování jakýmkoli způsobem relevantní. Jakkoli je volba množství a druhu prováděných důkazů věcí správního uvážení a je tedy na rozhodnutí správního orgánu, které důkazy v řízení o přestupku provede a které nikoliv (svůj postup je správní orgán povinen náležitě odůvodnit!), nesmí být omezeno právo osob, které čelí obvinění trestní povahy v širším slova smyslu, dosáhnout předvolání a výslechu svědka ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě /viz Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – čl. 6 odst. 3 písm. d)/.

Lze odkázat na právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006 č.j. 4 As 2/2005-62, publ. pod č. 847/2006 Sb. NSS: „Je na správním orgánu rozhodnout o tom, které důkazy v řízení o přestupku provede; tím však nesmí omezit právo osob, které čelí obvinění trestní povahy v širším slova smyslu, vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě [článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]. Výpověď svědka, již obviněný z přestupku navrhl k důkazu na svou obhajobu, nelze předem hodnotit jako bezcennou, a proto ji jako důkaz neprovést, jen s poukazem na její účelovost pro přátelský vztah obviněného ke svědkovi. Odmítnutí návrhu na provedení důkazu výslechem takového svědka je porušením práva na spravedlivý proces.…"


2) Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 4A 30/2015 - 40

(citace)

Tyto závěry jsou do značné míry použitelné i v posuzovaném případě, byť v dané věci nedošlo k odmítnutí provedení výslechu svědkyně C. s poukazem na její účelovost pro vztah mezi svědkyní a žalobcem, nýbrž pro nadbytečnost. Soud uvádí, že i v oblasti správního trestání je povinností správních orgánů prokázat v případě rozhodnutí o vině a sankci obviněnému spáchání jemu vytýkaného jednání mimo rozumnou pochybnost. Svědkyně C. byla jedním ze tří svědků přítomných tvrzenému protiprávnímu jednání žalobce. Bylo povinností správních orgánů uskutečnit výslech této svědkyně, během něhož by žalobce měl možnost řádně vyslýchat tuto svědkyni. Povinnost správních orgánů uskutečnit výslech svědkyně C. byla tím spíš zřetelnější za situace, kdy se žalobce aktivně hájil a na svoji obranu předložil v podstatě jediný myslitelný důkaz, jejž předložit mohl a který svědčil ve prospěch žalobce a do určité míry nasvědčoval jeho závěru o tom, jaká částka mohla být zobrazena na taxametru po ukončení jízdy, a kdy navíc žalobce provedení této svědecké výpovědi dne 10. 12. 2014 sám výslovně požadoval. Bylo tak povinností správních orgánů pokračovat v dokazování, aby případná vina žalobce byla prokázána mimo rozumnou pochybnost.