Nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1095/15

(sbírka)

K zásadě presumpce neviny a k dokazování v trestním řízení

Stěžovatel byl zadržen na základě iniciativy osoby, kterou obecné soudy následně odmítly vyslechnout, byť její výslech stěžovatel opakovaně navrhoval. Tento fakt však podstatně snižuje důkazní sílu jediného přímého usvědčujícího důkazu, kterým je výpověď poškozeného. Za této situace se orgány činné v trestním řízení měly náležitě věnovat zjišťování dalších přímých či nepřímých důkazů, které by podporovaly závěr o tom, že pachatelem skutku byl stěžovatel. Je třeba trvat na náležitém zjištění naplnění všech znaků zákonné konstrukce trestného činu podvodu. Z tohoto pohledu odůvodnění odsuzujícího rozsudku není možné označit za přesvědčivé, neboť zvážením všech okolností případu nelze bez pochybností dovodit jednoznačný soulad mezi zjištěným skutkovým stavem a z něj vyvozenými právními závěry. Ústavní soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty, že se stěžovatel dopustil jednání, které mu je kladeno obžalobou za vinu. Ve věci tudíž došlo k porušení práva být stíhán jen zákonným způsobem podle čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a zásady presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny, neboť vzniklé pochybnosti bylo třeba vyložit ve prospěch stěžovatele.