Usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 952/15

(sbírka)

K vyloučení aktivní legitimace obce k podání ústavní stížnosti v souvislosti s exekučním vymáháním pokuty uložené v přestupkovém řízení jejím obecním úřadem

Obec, resp. její obecní úřad, vystupuje při vymáhání jí uložených pokut [§ 147 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů] jako orgán veřejné moci, pročež na ni v těchto právních vztazích nelze nahlížet jako na nositele základních práv a svobod. Tento závěr je přitom třeba vztáhnout i na postavení obecního úřadu jako oprávněného v exekučním řízení, které bylo zahájeno na jeho návrh právě za účelem vymožení pokuty, a to i pokud jde o rozhodování o náhradě nákladů oprávněného. Tím je v jeho případě ovšem z povahy věci vyloučena aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení.

(citace)

Projednávaná ústavní stížnost nebyla podána městem Sokolov, nýbrž jeho městským úřadem, který na rozdíl od města, jehož je orgánem, není právnickou osobou. V této souvislosti tedy vyvstává otázka, zda městský úřad vůbec mohl podat ústavní stížnost. Ze samotného označení navrhovatele ještě samozřejmě nelze vyvozovat závěr o absenci aktivní legitimace. Pokud by bylo ze všech okolností zřejmé, že jde o ústavní stížnost města, Ústavní soud by návrh posoudil tímto způsobem, aniž by formalisticky lpěl na jeho přesném označení. V dané věci však tato otázka není podstatná. V řízení, v jehož rámci bylo vydáno napadené rozhodnutí, byl totiž městský úřad vůči povinnému, po němž vymáhal pokutu za přestupek, ve vrchnostenském postavení.

(...)

Je zřejmé, že obec, resp. její obecní úřad, vystupuje při vymáhání jí uložených pokut jako orgán veřejné moci, pročež na ni v těchto právních vztazích nelze nahlížet jako na nositele základních práv a svobod. Tento závěr je přitom třeba vztáhnout i na postavení obecního úřadu jako oprávněného v exekučním řízení, které bylo zahájeno na jeho návrh právě za účelem vymožení pokuty, tedy pohledávky mající zcela nepochybně veřejnoprávní charakter, a to i pokud jde o rozhodování o náhradě nákladů oprávněného. Tím je v jeho případě ovšem z povahy věci vyloučena aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení [srov. mutatis mutandis stanovisko pléna ze dne 9. listopadu 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 (ST 9/16 SbNU 372), jehož závěry je třeba vztáhnout i na fyzické a právnické osoby (včetně obcí), které v řízení, v němž bylo vydáno ústavní stížností napadené rozhodnutí, vystupovaly jako orgán veřejné moci].

Nad rozhodný rámec Ústavní soud dodává, že má zásadní pochybnosti ohledně účelnosti zastupování městského úřadu, jehož součástí je právní odbor, advokátem v exekučním řízení zahájeném za účelem vymožení pokuty, jež byla uložena jeho vykonatelným rozhodnutím. S ohledem na obsah advokátem provedených dvou úkonů právní služby si lze navíc jen stěží představit, že by v aplikaci § 14b odst. 2 advokátního tarifu v dané věci bylo možné spatřovat kvalifikovaný exces, jenž by v případě odlišného posouzení otázky aktivní legitimace stěžovatele vytvářel prostor pro vyhovění ústavní stížnosti.