1) Rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2017, č. j. 9 As 274/2016 - 37

(citace)

Vypořádání krajského soudu tedy není nepřezkoumatelné, soud však musí přisvědčit stěžovateli, že způsob vypořádání této námitky nebyl ze strany krajského soudu správný. Ačkoliv se svou povahou jednalo o velmi obecnou námitku, bylo jednoznačné, že tato námitka zpochybnila způsob měření ze strany obecní policie (ta neměřila v součinnosti s policií a na místě určeném policií). Krajský soud proto měl ověřit, zda opak tohoto negativního tvrzení, plyne či neplyne ze správního spisu a případně doplnit v tomto směru dokazování.

Dle § 79a zákona o silničním provozu [z]a účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.

Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že v posuzovaném případě není oprávnění městské policie měřit rychlost vozidel na uvedené pozemní komunikaci (ul. Znojemská u domu č. 76 v Jihlavě ve směru na Znojmo) v den spáchání přestupku, tj. 24. 5. 2014, žádným způsobem doloženo.

Z jazykového výkladu citovaného ustanovení zákona o silničním provozu jednoznačně plyne, že užitý termín „výhradně“ znamená výlučně, tj. toliko a pouze za těchto podmínek musí obecní policie při výkonu činnosti měření vozidel následovat pokyny Policie ČR. Jedná se o jednoznačný pokyn zákonodárce ve vztahu k obecní policii. Nejvyšší správní soud namátkou odkazuje např. na rozsudek NSS ze dne 23. 1. 2014, č. j. 9 As 128/2013 – 45; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 10. 2013, č. j. 52 A 16/2013 – 33; rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2013, č. j. 76 A 29/2011 – 58 aj., z nichž plyne, že soudy a správní orgány při posuzování dopravních přestupků a při zkoumání oprávnění obecní policie měřit ve smyslu § 79a zákona o silničním provozu shromažďují podklady prokazující naplnění uvedené podmínky, a to např. dohodami mezi Policií ČR a obecní policií, příp. stanovisky Policie ČR.

Ve smyslu rozsudku sp. zn. 2 As 217/2015 a rozsudku rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 – 71, nelze správnímu orgánu vytýkat, že za obviněného, který byl pasivní v průběhu správního řízení (jako tomu bylo i v projednávané věci), „nedomyslel“ všechna myslitelná nebo třeba i nepravděpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypořádal. S ohledem na skutečnost, že se nejedná o žádné rozsáhlé doplňování skutkového stavu, měl krajský soud proto při přezkumu uvedené žalobní námitky (zpochybnění postupu dle § 79a zákona o silničním provozu) v projednávané věci postupovat tak, že sám vzniklé pochybnosti odstraní. To může v souladu s § 52 a § 77 s. ř. s. učinit provedením i důkazů nových. V novém řízení je krajský soud povinen tuto žalobní námitku opětovně přezkoumat a s ohledem na to, že ze správního spisu neplyne, že by v posuzovaném případě měla městská policie oprávnění měřit rychlost vozidel v daném místě a v rozhodné době, resp. z žádného provedeného důkazu to neplyne, provede za uvedeným účelem dokazování. V této části tak shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou.



2) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2017, č. j. 41 A 2/2016 - 27

(citace)

Žalobní námitka žalobce ohledně toho, že zatím nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, je tedy dle názoru soudu důvodná. Podle § 79a zákona o silničním provozu, za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií.

Soud v tomto směru dává za pravdu žalobci, že ve správním spise se nenachází žádný důkaz o tom, že bylo měřeno strážníky městské policie v místech k tomu určených státní policií, přestože tato povinnost vyplývá ze shora citovaného zákonného ustanovení. Zatím také nebylo prokázáno, že v místech, kde měření rychlosti ze strany městské policie bylo prováděno, byla stanovena nejvyšší zákonná dovolená rychlost 50 km/hod (ve vzdálenosti 157,6 m od měřícího zařízení). I v tomto směru je třeba dokazování doplnit. K věci by se v tomto směru mohli vyjádřit strážníci městské policie, kteří v uvedený den a hodinu vykonávali dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu v uvedeném místě.

Soud tedy tuto námitku uzavírá tak, že má zato, že zatím nebyl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a proto je třeba dokazování doplnit výslechem strážníků městské policie, kteří uvedeného dne a v uvedenou hodinu vykonávali činnost nad bezpečnostní a plynulosti silničního provozu na ulici Pávovské v Jihlavě, případně je třeba doložit potvrzení o tom, že strážník, který měření prováděl, byl seznámen s návodem k obsluze uvedeného silničního laserového rychloměru a je třeba také do spisu doložit potvrzení Policie ČR o tom, že pokud jde o ulici Pávovskou, v uvedený den to byla ulice, kde městská policie byla oprávněna provádět měření rychlosti vozidel, tak jak to má na mysli ust. § 79a silničního zákona.