Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 631/2004

I. Na rozdíl od předchozí právní úpravy je v § 212a odst. 1 a 2 o. s. ř. zakotveno pravidlo, podle kterého rozsudek nebo usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo ve sporném řízení rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat z důvodů, které v něm nebyly uplatněny, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu učiněnou podle § 43 a 209 o. s. ř. žádný odvolací důvod (tzv. blanketní odvolání). Neuvede-li tudíž odvolatel – přes výzvu a poučení soudu – žádný z taxativně vymezených odvolacích důvodů, nelze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé přezkoumat přesto, že z odvolání je patrný rozsah, v jakém je rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno; jde o vadu odvolání bránící jeho projednání a odvolací soud v takovém případě odvolání odmítne.

II. Neuvede-li účastník ve včas podaném odvolání odvolací důvod (nebo odvolací návrh), jedná se o odstranitelnou vadu odvolání, o jejíž nápravu je soud povinen se pokusit postupem podle § 43 o. s. ř. (srov. § 209 o. s. ř.).

III. Odvolatel není při změně nebo doplnění odvolacího důvodu či odvolacího návrhu omezen odvolací lhůtou. V souladu s ustanovením § 205 odst. 3 o. s. ř. totiž může odvolatel až do rozhodnutí o odvolání měnit (a tedy i doplňovat) důvody, jejichž prostřednictvím zpochybňuje rozhodnutí soudu prvního stupně a z povahy věci také odvolací návrh.