Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 88/2017

(citace)

Samotný fakt, že lhůtu k odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také připouští odmítnutí nezdůvodněného odvolání, nelze interpretovat u státního zástupce tak, že jen u něj, jakožto jedné z osob „kvalifikovaných", tzn. znalých práva, jde o lhůtu propadnou, a že proto se na něj nevztahuje pravidlo plynoucí z judikatury, podle kterého „má-li odvolací soud v době rozhodování o podaném odvolání již k dispozici podání, jímž odvolatel k výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, i když se tak stalo po uplynutí podle § 251 odst. 1 tr. ř. stanovené lhůty pěti dnů, nemůže takové odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř.".



Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 7 Tdo 481/2009

(citace)

Lhůtu pro odstranění vad odvolání, upravenou v § 251 odst. 1 tr. ř. nelze považovat za lhůtu, jejíž marné uplynutí by mělo stejné důsledky jako lhůta propadná.