(OKAMURA) Lhůta k podání volební stížnosti není protiústavní, Čl. 6 Úmluvy na volební věci nedopadá, Požadavek 50k podpisů je přiměřený, Není věcí státu zajistit ochranu osobních údajů v peticích, Pravost podpisů na peticích je nutné ověřovat

(sbírka)

Existencí lhůt, jimiž je vázáno uplatnění procesních prostředků, a jejich vztahem k právu na přístup k soudu se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval již mnohokráte, přičemž konstatoval, že lhůta sama o sobě nemůže být protiústavní; její protiústavnost lze posuzovat až v širším kontextu, resp. v její komunikaci s jinými aspekty, které k uplatnění lhůty přistupují. V daném případě je nepochybně oním kontextem to, že zákonná lhůta dvou dnů je konstruována u prostředku ochrany, který se týká registrace kandidáta ve volbách. Tento prostředek ochrany je proto stěží srovnatelný s jinými typy prostředků ochrany ve správním soudnictví, jak to činil stěžovatel, ale toliko s obdobnými prostředky, které se týkají registrace ve volbách.

Ustanovení čl. 6 Úmluvy na tzv. volební věci, včetně řízení o registraci kandidáta, nedopadá. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva nejen že neplyne požadavek na přiměřený přístup k národnímu soudu ve volebních věcech, ale Úmluva vlastně v těchto věcech ani nevyžaduje soudní přezkum jako takový. V systému Úmluvy se ochraně voleb věnuje toliko čl. 3 Dodatkového protokolu, avšak ani ten nedopadá na volby hlavy státu, ale pouze zákonodárných sborů.

Vyžadování 50 000 podpisů podporovatelů v souladu s ustanovením Ústavy považuje Ústavní soud z hlediska práva stěžovatele na přístup k volené funkci za přiměřené. Toto množství vychází z úvahy ústavodárce, v níž je nepochybně reflektována skutečnost, že ústavní systém České republiky je založen na systému zastupitelské demokracie (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a parlamentní formy vlády, a na tom nic nemění ani zavedení přímé volby prezidenta. Konkrétní počet petentů je pak odrazem úvahy o tom, kde leží hranice dostatečné podpory kandidáta jako projevu serióznosti jeho kandidatury.

Není věcí veřejné moci, aby a priori zajišťovala zachování důvěry občanů k tomu, kdo shromažďuje a dále nakládá s jejich osobními údaji. Ostatně již to může signalizovat, jakou důvěru ten který kandidát a osoby shromažďující jeho jménem podporu kandidatuře ve veřejnosti požívají. Schopnost či neschopnost osob shromažďujících osobní údaje poskytnout občanům dostatečnou záruku, že nedojde k jejich zneužití, nelze přičítat veřejné moci či dokonce na základě nedostatku důvěry konstruovat porušení práva kandidáta na přístup k volené funkci. Ten, kdo se uchází o účast ve volbě prezidenta a souhlasí se svou kandidaturou, nese negativní důsledky v případě, že předložená kandidátní listina a přiložená petice vykazují chyby a vady. Veřejnoprávní „sankce“ v podobě neregistrace, kterou nelze chápat v přísném slova smyslu právní odpovědnosti, přirozeně nemůže stíhat nikoho jiného než kandidáta.

Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), obsahuje mezeru, která by mohla být hodnocena jako protiústavní, pokud neukládá ověření skutečného, nezaměnitelného a individualizovaného projevu vůle petenta, tj. ověření pravosti jeho podpisu. Je-li účelem petice zjištění relevantní podpory a serióznosti kandidatury, nelze je realizovat toliko způsobem, z něhož není zřejmé, zda petent uvedl skutečně svoje vlastní údaje a k nim připojil svůj vlastnoruční podpis, či zda neuvedl údaje svých rodinných příslušníků či dalších osob, jejichž osobní údaje v rozsahu požadovaném zákonem o volbě prezidenta republiky zná.