Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 9 As 48/2018 - 26

(zveřejněná právní věta)

Má-li žalobce důvodné pochybnosti o tom, zda se jednání, v němž shledává nezákonný zásah, pokyn nebo donucení, dopustil orgán činný v trestním řízení či správní orgán při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy, nepočne subjektivní lhůta pro podání žaloby na určení, že zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu byl nezákonný, běžet dříve, než se do právní sféry žalobce dostane informace, na jejímž základě může seznat, že se o jednání tohoto orgánu jako orgánu činného v trestním řízení nejedná.

(citace)

Pro počátek běhu subjektivní lhůty je určující „vědomost žalobce o nezákonném zásahu“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2014 - 110, č. 735/2006 Sb. NSS). Lhůta počíná běžet „ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o skutečnostech, v nichž spatřuje nezákonný zásah“ (rozsudek rozšířeného senátu ve věci HOPR, odstavec 26). Konkrétně se jedná o „okamžik, kdy se do sféry žalobce dostanou takové informace, na jejichž základě mohl seznat, v čem jednání veřejné správy, jež má být nezákonným zásahem, spočívá a že je zaměřeno proti němu“ [rozsudek rozšířeného senátu ve věci HOPR, odstavec 27, který cituje rozsudek rozšířeného senátu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 - 160, č. 3687/2018 Sb. NSS (dále jen „rozsudek rozšířeného senátu ve věci EUROVIA“)]. Soud si je vědom, že Ústavní soud nálezem ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, rozsudek rozšířeného senátu ve věci EUROVIA zrušil. Citovaný závěr Nejvyššího správního soudu v rozsudku rozšířeného senátu ve věci HOPR (vydaného před zrušujícím nálezem Ústavního soudu) je však podle soudu správný i v kontextu zrušujícího nálezu Ústavního soudu, neboť se týká počátku běhu subjektivní lhůty u ukončeného, jednorázového zásahu (srov. rozsudek ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 As 116/2018 - 65, odstavec 11)

(...)

Pro běh subjektivní lhůty z uvedeného vyplývá, že nepočne běžet dříve, než se do právní sféry žalobce dostane informace, na jejímž základě může seznat, že se nejedná o jednání policejního orgánu v rámci trestního řízení, ale o jednání policejního orgánu, který vykonává působnost v oblasti veřejné správy.

Nezbytným předpokladem pro takový závěr je důvodné přesvědčení žalobce o tom, že policejní orgán vůči němu jednal v rámci trestního řízení. Subjektivní lhůta pro podání žaloby ve správním soudnictví nepočne běžet dříve, než bude důvodné přesvědčení relevantně vyvráceno, tedy dokud se do právní sféry žalobce nedostane informace, na jejímž základě může seznat, že se o jednání policejního orgánu v rámci trestního řízení nejedná. Uvedené skutečnosti je soud povinen objektivně posoudit, a to z hlediska průměrné osoby v obdobném postavení. Není-li však důvodného předpokladu, že zasahujícím orgánem byl orgán jednající v rámci trestního řízení, nezbývá, než se určení, že zásah byl nezákonný, domáhat v subjektivní lhůtě počínající běžet od okamžiku, kdy k vytýkanému jednání došlo, v řízení před správním soudem; toho si musí být žalobce vědom, každá osoba je totiž povinna střežit si svá práva s běžnou péčí a opatrností, což po ní lze důvodně očekávat (vigilantibus iura scripta sunt).

Pokud městský soud v posuzovaném případě vycházel z toho, že nejistota stěžovatele o tom, že příslušníci cizinecké policie jednali v rámci trestního řízení, nemá vliv na počátek běhu subjektivní lhůty, věc nesprávně právně posoudil.