Nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2569/14

(sbírka)

K omezení osobní svobody nařízením pozorování obviněného za účelem vyšetření duševního stavu ve zdravotnickém zařízení

Ochrana osobní svobody zaujímá v katalogu základních lidských práv místo z nejvýznamnějších; pakliže Listina základních práv a svobod v čl. 8 odst. 2 zakotvuje, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, je mimořádně důležité, aby splnění všech zákonem stanovených podmínek pro omezení tohoto práva bylo zvláště uvážlivě zkoumáno a možnosti jejich uplatnění byly vykládány restriktivně. Takové aplikaci ustanovení § 116 odst. 2 tr. řádu, na jehož základě obecné soudy nařídily, aby obviněný byl pozorován za účelem vyšetření duševního stavu v psychiatrické léčebně, odpovídá, aby tomu předcházel výslech obviněného a na jeho základě byly zjištěny důvody, pro které odmítá komunikovat s ustanoveným znalcem, a podobně je nezbytné opatřit odůvodněné stanovisko znalce, ze kterého bude zřejmé, že bez pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení spolehlivé diagnostické závěry učinit nelze. Je též třeba trvat i na tom, aby byl obviněný výslovně poučen o možnosti, že bude umístěn do zdravotnického ústavu, pakliže neposkytne součinnost s vypracování znaleckého posudku cestou vyšetření ambulantního. Rozhodující soud je povinen toto procesní opatření uvažovat rovněž z pohledu nezbytnosti ve vztahu k povaze a závažnosti vyšetřované trestné činnosti.