Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 9 Aps 9/2012 - 25

(citace)

Z ustálené judikatury zdejšího soudu vyplývá, že individuální osvobození od soudních poplatků je nutno považovat za procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích, který by mu případně znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Předmětné osvobození od soudních poplatků je zakotveno v § 36 odst. 3 s. ř. s. Z jeho dikce především vyplývá, že účastník může být zčásti osvobozen od soudních poplatků při současném splnění tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků. Osvobodit od placení soudního poplatku v plném rozsahu lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.

Nejvyšší správní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o návrh zjevně neúspěšný. Za zjevně neúspěšný návrh je dle judikatury Nejvyššího správního soudu nutno považovat takový návrh, jehož neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem" může být např.: opožděně podaná žaloba, opožděně podaná kasační stížnost; návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně (bez meritorního posouzení charakteru a povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72). V daném případě se jedná o návrh (kasační stížnost) brojící proti odmítnutí žaloby proti nezákonnému zásahu žalovaného ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., což je jednoznačně patrno z podání určeného krajskému soudu, v němž se stěžovatel domáhal vydání rozsudku, kterým by krajský soud zakázal Veřejnému ochránci práv, aby pokračoval v porušování stěžovatelových práv na vyrozumění o závěrečném stanovisku, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před zásahem. Podle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují mimo jiné o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Veřejný ochránce práv však nemá postavení správního orgánu, což vyplývá mimo jiné rovněž z jeho postavení nad veřejnou správou a nemožnosti vydávat závazná rozhodnutí zakládající jakákoli práva a povinnosti. Otázku posouzení povahy žalovaného je nutno v daném případě považovat za elementární, přičemž zdejší soud má za to, že je zjistitelná okamžitě, nesporně a bez jakýchkoliv pochyb, aniž by bylo nutno provádět jakékoli dokazování. Na základě tohoto zjištění dospěl zdejší soud k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neúspěšný. Přitom je nutno podotknout, že uvedený institut zjevně neúspěšného návrhu (§ 36 odst. 3 s. ř. s.) brání tomu, aby stát vynakládal finanční prostředky na řízení, která nemohou být již na první pohled úspěšná, proto soud návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků nevyhověl.

Veřejný ochránce práv je totiž monokratickým nezávislým a nestranným státním orgánem, který stojí mimo veřejnou správu. Zákonem je povolán k tomu, aby kontroloval a dohlížel nad činností veřejné správy; je tak jednou ze záruk zákonnosti ve veřejné správě.

Tato kontrola není svázána žádným procesním předpisem a žalovaný je chápán jako institut, který má být co nejméně formální. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaného nelze považovat za správní orgán, neboť nevykonává působnost ve veřejné správě, nýbrž nad výkonem veřejné správy jako nezávislý orgán dohlíží. Není možné tedy na jeho činnost obecně vztáhnout správní řád. Tyto závěry již dříve Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozsudku ze dne 19. 2. 2008, č. j. 2 As 58/2007 - 52, publikovaném pod č. 1586/2008 Sb. NSS, od kterého nemá nyní rozhodující senát důvodu se odchýlit. Ve světle předestřeného je nutno konstatovat, že žaloba proti nezákonnému zásahu Veřejného ochránce práv tak byla ze strany krajského soudu odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zcela správně.