Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1675/12

(sbírka)

Rozhodování o důvodech pro nařízení prohlídky může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty), protože v přípravném řízení shromážděné důkazy a jiné informace nejsou úplné. Důvodem pro zrušení napadených příkazů k prohlídkám Ústavním soudem by mohlo být toliko zcela absentující odůvodnění příkazu či jiný závažný exces mající ústavněprávní dimenzi.

Po hmotněprávní stránce je trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti speciálním případem a modifikací trestného činu podílnictví ve vztahu ke „zdrojovému“ trestnému činu a lze jej považovat za specifický případ trestné součinnosti. Nic nebrání tomu, aby o takových činech bylo vedeno společné řízení (§ 20 tr. řádu). Důvody, pro něž je nařizována prohlídka u některé z podezřelých nebo spoluobviněných osob, mohou být vztaženy ke kterékoli osobě a ke kterémukoli ze skutků, jichž se týká společné řízení. Lze ostatně dodat, že prohlídku lze konat i u osob, které nejsou ani osobami obviněnými, ani podezřelými. Základní podmínkou pro nařízení domovní prohlídky je toliko „důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení“ (§ 82 odst. 1 tr. řádu); totéž platí pro prohlídku jiných prostor a pozemků (§ 83a odst. 1 tr. řádu). Na procesním postavení osoby, u níž se má prohlídka vykonat, vůbec nezáleží.

Ústavní soud v řadě svých judikátů zdůraznil význam advokátního tajemství jako předpokladu pro řádný výkon advokacie a poskytl mu ústavněprávní ochranu. Zároveň však opakovaně vyslovil souhlas s tezí, že „institut advokátní mlčenlivosti, potažmo poskytování právních služeb, nesmí být zneužíván k páchání trestné činnosti. Tím by totiž došlo k nepřípustnému a účelovému nadřazování uvedené ‚procesní‘ hodnoty nad hodnoty základních práv a svobod, k jejichž naplňování má stát pozitivní povinnost, jež se realizuje mimo jiné právě v trestním řízení“ [srov. nález sp. zn. II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010 (N 237/59 SbNU 405)]. Nelze zajisté akceptovat, aby pachatelé hospodářské či majetkové trestné činnosti „prali špinavé peníze“ prostřednictvím svých advokátů a aby odhalování a stíhání takových deliktů bylo znemožňováno odkazem na advokátní tajemství. Procesní institut prohlídky prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, upravený v § 85b tr. řádu, je legitimním nástrojem představujícím ústavněprávně přípustný zásah do domovní svobody a do práva na výkon advokacie.

Získávání a zajišťování důkazů pro účely trestního řízení uskutečňované proti vůli trestně obviněné osoby nemůže být zjednodušeně posuzováno jako nezákonné a neústavní donucování obviněného k poskytování důkazů proti sobě samému. Takovým by se stalo toliko tehdy, kdyby donucením nebo pohrůžkou donucení byla sledována aktivní součinnost obviněného; donucování k tomu, aby obviněný něco toliko strpěl, neporušuje zásadu nemo tenetur [blíže viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10 ze dne 30. 11. 2010 (ST 30/59 SbNU 595; 439/2010 Sb.)].