Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015, č. j. 1 As 175/2014 – 47
(citace)
Nejvyšší správní soud ovšem konstatuje, že obecné hodnocení procesní strategie zástupce účastníka řízení v soudním rozsudku nemá své místo, a už vůbec ne větší než samotné odůvodnění merita věci. To platí zejména o řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy, který stěžovateli garantuje právo na obhajobu. Paleta legitimních možností procesní strategie obhajoby je v takových případech přirozeně široká. Nelze proto v obecné rovině konkrétnímu stěžovateli vytýkat, že jeho advokát v jiných řízeních vytváří procesní obstrukce, aniž by ke skutečně zásadním obstrukcím, které reálně blokují rozhodnutí ve věci, v daném konkrétním řízení docházelo. V takovém případě by soud musel ve vazbě na specifické okolnosti věci svůj závěr o obstrukční povaze procesního postupu zástupce stěžovatele náležitě odůvodnit, jak tomu bylo i v případech řízení před Nejvyšším správním soudem, na které krajský soud odkazuje. Posuzovaná věc ovšem takovým případem není. „Paušálně" negativní přístup ke všem věcem, ve kterých jako zástupce figuruje určitý advokát, nedoceňuje důležitost výše uvedeného práva na obhajobu. Pokud by se podobná obecná „odsouzení" ze strany stejného soudce opakovaně objevovala ve věcech, ve kterých stěžovatele zastupuje stejný advokát, může to již podle Nejvyššího správního soudu založit pochybnost o nestrannosti takového soudce.
comments powered by Disqus